Re: Nevyžádané rady od tchánovců

No jo.. My máme rodiny 400km a posloucháme to po telefonu. Oni sem nepřijdou, nějak nechápou, že když jsou sami dva tak jen sednou a jednou s dětma už je to složitější, prostě 4 hodiny v autě nevydrží prořvou to a když někde zastavíme aby se protáhli tak už do auta ani nechtějí. Když jsme tam byli naposled, tak to bylo dost nepříjemný, protože bylo vidět že jim kluci prostě nabourávají jejich klid. Nikdo k nim s malýma dětma nechodí a nejsou tudíž zvyklí, takže pro rok a půl stará dítka nechali venku časopisy v konferečním stolku, sklo, keramiku v policích v krdenci, brýle na stole a pod. Nějak nedokázali pochopit, že je to prostě zajímat bude...Moje máma udělala v podstatě v obýváku to, že všechnoco je rozbytné si dala do krabice a dala to na skříň až jsme odjeli si to zase vytáhla... Když volají a ptají se co kluci a manžel řekne, že jsou protivní tak první je "a proč s nima nejste venku", další je, že se má utrhnout proutek a sesmíkat to, oni si to zamatují a přejde je to... Když nechtějí na nočník, mají opravdu hysterák, tak bylo porazeno jim dát přes prdel pokaždé když se postaví. Já, ale nechci aby děti dělali všechno poslušně ze strachu že dostanou, ale aby pochopili proč to mají/nemají dělat. Už taky nevíme jak jim vysvětlit, že to tak jednoduché, jak si oni představují není. Oni furt vypráví jak byl manžel hodné dítě a jeho sourozenci taky,a le podezírám je z toho, že si záměrně pamatují jen to hezké a taky měli děcka 4 a 11 let od sebe a to je sakra rozdíl. Občas se ale podřeknou, že za nich byli prášky na uklidnění a když se děcko vztekalo tak mu ho dali a byl klid pak se mě tchán ptal jestli je máme taky pro kluky Ono je všude něco. Když je to moc, tak to prostě pouštíme jedním uchem sem a druhým ven, ale ta vzdálenost to podstatně usnadňuje. Věřím, že kdybysme bydleli blíž tak by to bylo taky daleko horší.