Důležitost čtení

Dole v jedné diskusi o politice se rozvinulo takové vlákno o knihách a knihovně. Kdosi tam řekl, že elita se pozná podle velikosti knihovny. S tím nesouhlasím, nemusí člověk vlastnit všechny knihy, které přečetl, a rovněž ne všichni přečetli vše, co si vystavují v knihovně.
Sama čtu téměř nutkavě, už celkem 30 let, a to jednu knížku za druhou a mnohdy i více knih paralelně, nechtěla bych vlastnit a muset skladovat vše, co jsem přečetla.
Posední dobou mám ale ze čtění čím dál ambivalentnější pocity - a to si vybírám spíše kvalitní literaturu, beletristickou i nebeletristickou. Pomalu ve mne začíná klíčit pocit, že od určité míry je čtení ztráta času, projev duchovní pohodlnosti, že mne zbavuje kreativity a tak vůbec. Co mne však naprosto nejvíce deptá je sílící přesvědčení, že mne čtění zbavuje či snad nadobro zbalilo bezprostředního vztahu ke světu, k životu, hrozím se, že i k lidem. Jako bych měla v důsledku nadměrného čtení už automatický sklon vše reflektovat, analyzovat, kriticky vyhodnotit....mezi mnou a světem vždycky něco stojí ........
Je tu nekdo, kdo je na to podobně?
Znáte někoho, kdo hodně četl a pak přestal?