Re: Jak ještě nedávno umírali děti

Ahoj, tak taky přidám troška do mlýna svým příběhem- trápeníčkem.
před 6 lety se dceři narodil syn s hydrocefalem velice moc postižen- nemohl být doma, neuměl papkat, ale po shuntu se zlepšil, ale mudři jen ten neměl přežít, to bude hruza ano hruza bylo jejich chování.tak secodvezl do kojenáku, stím až bude bez sondy tak pujde knám, ale nikdo snim tam necvičil a tak se stále prohluboval spasmus nožiček. No co bych zato dala kdyby tu zustal a žil snáma i když posižený.14.5 zavřel očka navždy v ustavu v 5.l nebot zdravotnice nepoznaly zápal plic až když musely resuscitovat ,tak najednou, že to nedával najevo, že mu něco je. prohrál svuj boj v nemocnici po 12 h v umělém spánku.
v R,2007 SE NARODIL DALŠÍ VNUK, TÉŽ HYDROCEFAL SE SHUNTEM ALE TO UŽ JSME MOC BOJOVALI PROTI DOKTOR, A JEZDILI JSME KAŽDÝ DEN UČIT HO PAPAT ABY NEMĚL SONDU A ZADAŘILO SE. PROGNOSA BYLA DĚS- STEJNĚ NEVYDRŽÍ ,NIC SNÍM NEBUDE A TED JEN ZÍRAJÍ PÁNI DOKTOŘI, ŽE JSME DOKÁZALI HO NEPUSTIT ZA BRÁŠKOU,TEN NAD NÍM POLETUJE V OSOBĚ ANDĚLÍČKA A CHRÁNÍ HO.Nyni se vnuk otáčí, zkouší sedat, je hypotonik ale je to silná osobnost a tak jim berem pánum doktorum vítr z plachet zždy na kontrole.Stojí zato bojovat i o postižené dítě a sním moc pracovat a učit ho neunavně vše pomalinku dát mu taky šanci žít plnohodnotný život- má nato právo.