Proč má někdo neustále smůlu ve vztazích?

Potkala jsem ráno cestou do práce bývalou spolužačku ze střední školy. Byla to vždycky hrozně pohodová, milá holka, hezká, chytrá, oblíbená. Po škole žila několik let v cizině, vystudovala, cestovala po světě, měla dobrou práci a slušně vydělávala. Pamatuju si, jak se o ní mluvilo na srazech, dost holek jí závidělo její život. Teď je dvakrát rozvedená, má devítiletou dceru z prvního manželství, otec na ni neplatí, druhý manžel jí nadělal dluhy, které splácí, je na všechno sama. Tak si říkám, čím to je, že někdo má takovou smůlu, i když vlastně ze začátku byla v hrozné výhodě oproti ostatním. Všechny ty obyčejné holky co jí záviděly jsou na tom dneska líp než ona. Neměly jsme moc času na povídání, ale musím o tom pořád přemýšlet. Jestli to je jako na vyvážení toho ostatního, co jí bylo přáno, nebo prostě dělá pořád stejnou chybu při výběru partnera? I když každý ten chlap byl úplně jiný typ, otec její dcery je nějaký muzikant a druhý manžel byl podnikatel. Máte taky v okolí někoho, o kom jste si mysleli, jak bude mít super život a dopadlo to jinak? A čím si myslíte, že to je?