Re: Prožívání konce reprodukčního období

je mi 28let

Já prostě "nevím", kolik dětí chci, přála bych si, na kolik dětí jsem naprogramovaná. Já jen vím, že mám ještě času dost - klidně i 10 let a to mě uklidňuje, že mám čas.Nedovedu si představit, jak se budu cíti,až se biologický hodiny budou nenávratně zastavovat.

Já si svůj věk a život začínám náležitě užívat. Mám zdravé děti,čím dál samostatnější. cítím se pořád na 20 (nedochází mi,že "stárnu" tak nějak vím, co bych v životě chtěla dělat. Začínám koketovat s dalším studiem,ale už v oboru, který "fakt chci",spíše pro radost (mám "jen" SŠ) atd.

ačkoliv nejsem "kariéristka" (stresuju se, vše šíleně prožívám, nemám na to povahu,nebaví mně to,unavuje mě to - ale v životě jsem pracovala a pracovat budu,ale tak nějak "normálně". Práce není můj život),

tak na druhou stranu rozhodně nejsem "matka pluku" Děti mám 2. Těhu hodně rizikové, hodně bolavé (fyzicky i psychicky),
za posledních 5 let jsem se vyspala pořádně "párkrát". Děti dlouho hodně kojím a docela mě to vysiluje, ale mám "zábrany" je odstavit dříve než ve 2 letech. Jsou to pěkní draci.JSem šťastná,že děti mám, že je mi umožněno s nimi být doma,ale často přemýšlím o práci (jak si najít zkrácený úvazek), myslím i na sebe. I když občas vidím v příbuzentvu miminko,tak se ve mně vzedme touha po dalším, ale ta reálná NE tu jsou (finance, únava atd. prostě mám pocit, že si musím nechat místo na "nehodu" - fuj,to zní hrozně; prostě vím, že bych zatím další dítě - plánovaně- nedala tak,abych si ho užila. Rozhodně další dítě nebude proto,abych nemusela do práce) .