Re: Třetí dítě?

já čekám naše třetí každým dnem.
Jsem za to šťastná.
Původně jsem chtěla jedno, pak jsem chtěla druhé a toužila po holčičce a manžel nechtěl.. a ještě než se malá narodila, jsem věděla, že chci třetí. V té době jsme přišli o manželovu dcerku z prvního manželství, zůstala bydlet u prarodičů a já nějak cítila, že tři je prostě ten počet, co potřebuju ke štěstí.
S dcerkou jsem sice chtěla třetí těhu prozatím odložit za dva, tři roky, ale nakonec se nám povedlo neplánovaně a za pár dní se narodí chlapeček.

Kamarádky mám naštěstí dobré, ač ani jedna tři děti nemá (tedy jedna teď čeká je ve 14.tt), tak mě některé obdivují, jiné jen říkají, že by tři neuživili, jiné se těší, že budou vozit, protože svoje mají už velké. A jedna kamarádka rovněž cíleně chtějí třetí.

Já jsem ze tří dětí - dva bratři a já a manžel má sestru.

Je ale fakt, že někdo to nechápe, ještě i vzhledem k tomu, že už jsme měli páreček, že jako na co a proč.
Uživit je ale uživíme a já se teď s broučkem v bříšku cítím, jako že jsme úplná rodina a už se hrozně těším na toho drobečka.

Na to, co říká okolí kašli... dycky se najde někdo kdo remcá.
S náma třeba chodí na písek paní, co má syna 22 dceru 15 a teď si pořídili a má plánovaně chlapečka necelé dva.. a říkala že si to náramně užívá, a je jí přes čtyřicet.
Pokud to tak cítíš a manžel není proti, tak bych do toho šla.

Jo a ty spory.. a že člověk nemá pokoj - my třeba to v bytě udělali tak, že chlapci budou mít svůj pokoj a dcera taky a v případě nouze, kdyby se kluci nesnesli, nebo věkový rozdíl 8, by už dělal problém, tak vyklidíme ložnici pro třetí děcák a budeme spávat v obýváku.
Já ale až do dospělosti sdílela pokoj se dvěma bráchama a nijak jsem tím neutrpěla.
Naopak, je ze mě diplomat.. a chlapům občas i rozumím.. :)