Re: Mám školáka bordeláře

Co s tím? Podle mě je to dědičný a jediný, co se s tím dá dělat, je pořádně vyslechnout nastávající tchyni, jestli nastávající manžel nejevil v dětství právě takové příznaky. Pokud jevil, zvážit, zda jsi ochotná to snášet, jednou měsíčně měnit vložku v zámku dveří bytu (když ztratí klíč) apod., pokud ne, utéct.

Neutekla jsem. Mám doma velkou a malou kopii a jeden dosud nevyhraněný typ. O tom, že by si pamatoval, co mu doma řeknu, a ve školce to udělal (dneska si přines domů tu učebnici), ani nesním. Horší je, že nevnímá ani, co mu právě říkám (obuj se, odcházíme). Mluvím o malé kopii. Žije ve svém světě (mami, mají hvězdy barvy?) U velké kopie jsem zaznamenala pokrok v tom smyslu, že si pamatuje, že jsem něco říkala/chtěla, ale neví co.

Některé věci mohou pomoct. Třeba vylepování tabulek. Když odjíždím mimo domov, polepím celý byt hustě tabulkami, co se má dělat a kdy a jak. Třeba by to fungovalo i na školní lavici nebo v šatně.

Ale můžeš zapracovat na sobě. Aby ti to přestalo vadit.