Re: Simulování nebo nevolnosti školačky?

Máma mi to žrala i s navijákem, i když já jsem dobře věděla, proč ty teploty mám. Ale neřekla jsem jí to, bála jsem se, že výsledkem by bylo to, že bych tam musela, i kdyby mi bylo sebehůř.
Učitelku jsem měnila z úplně jiného důvodu, ona když zjistila, že ze mě nevyrazí tolik systematického cvičení, aby mě jednou mohla vypravit ke zkouškám na konzervatoř, tak mě předala kolegyni. (Já jsem si to pak vychutnala, strašně moc jsem začala cvičit a ještě ten školní rok jsem vyhrála nějakou soutěž, na vztek té druhé ;)))).

Já když mám u některý z holek pocit, že mají něco podobnýho, tak se snažím zjistit - odhadnout, vytáhnout z ní oklikama - v čem by mohl být problém. A pokud se mi podaří na ten problém kápnout, tak o tom spolu mluvíme, napadá mě, před časem byla starší nějak naštvaná kvůli výtvarce v zušce, pak když jsem to z ní vytáhla, nakonec mi plakala, jak jí učitelka nerozumí a nemá ji ráda a jak ona sama neumí a nejde jí to (obojí blbost, ale ona to tak vnímala). Tak jsem si s ní promluvila o tom, proč asi jim učitelka říká to nebo ono, co myslí tím a oním, o tom, co já si myslím o jejím nadání a v závěru jsem se jí zeptala, jestli chce, abych si s tou učitelkou popovídala o tom, že Verča se tam teď trápí.
Ona řekla, že nechce, že si s ní promluví sama, a myslím, že to ani neudělala, jen si to prostě srovnala v hlavě, že svýma raně pubertálníma kouskama prostě může lidi štvát a že oni na to nějak reagujou a že to neznamená, že ji nemají rádi...