Re: Výživné formou příspěvku na stavební spoření

Já bych na to nepřistoupila. Dítě potřebuje výživné hned a ne za 6 let. Za co bude do té doby žít?

Ono je třeba taky vidět to, že stav.spořčo může každý rodič dítěte zrušit a vybrat. Dítě by se s ním taky nemuselo setkat. Sice by o jeho zrušení měl rozhodovat soud, protože jde de facto o majetek dítěte, ale já bych tomu zrovna dvakrát nevěřila, v našem Banánistánu fakt ne.

Předně bych podala na otce dítěte trestní oznámení. neplacení výživného je trestný čin. Nebo bych minimálně prarodičům sdělila, že jejich syn neplacením výživného páchá trestný čin, za který může sedět. No, a oni můžou být považováni za spolupachatele, třeba proto, že to podporují.

Dále je třeba prokázat, že otec výživné platit NEMŮŽE. Pokud soud uzná, že nemůže, pak může přikázat výživné na prarodiče (ale mně třeba neopomněl zdůraznit, že já jsem povinna dítě vyživovat a také moji rodiče. Ti ale nežijí, takže jsem se jen usmála, že ze hřbitova těžko).

Poté musíš soud přesvědčit, že nejsi Panna Maria, že dítko je otce a jeho povinností je dítě živit. Někdy to bylo na mrtvici, zvláště u soudců, co byli na jakémsi školení o matkách-zlatokopkách. Takže mně třeba soud vtělil do rozsudku, že otec nemůže platit výživné, protože by mu nezbylo na kulturu v podobě hospody. Okamžitě jsem podala odvolání a na odvolacím soudu mi ruply nervy, takže jsem jim tam udělala půlhodinovou přednášku o zodpovědnosti ve výživě dětí a o tom, jak teda má ta společnost vypadat, když oni takhle vykládají zákony. Že se ani nedivím, že se děti nerodí, protože pokud má podle nich hospoda přednost před výživou dětí, tak že to já osobně považuju za urážku všech zodpovědných rodičů. To už jim můžou rovnou plivnout do tváře, vyjde to nastejno. Oni (seděli tam tři otalárovaní) jen zaryli ksichty do papírů a ani nezvedli oči. Přitom za to oni nemohli, oni byli odvolací soud. Po mé přednášce byla v soudní síni minuta ticha, pak vstala předsedkyně soudu a jménem soudu se mi omluvila. Následně předchozí rozsudek zrušili, vrátili ho na okresní soud (asi onomu soudci něco peprného řekli, ale to si můžu jen domyslet). Tam mi přidělili jinou soudkyni a kdybych při dalším projednání řekla, že otec je povinen koupit dítěti Karlštejn, tak to bylo v rozsudku.

Musíš stále řvát, otravovat soudy, otce, prarodiče a klidně i jeho sourozence. Jinak nedostaneš nic. O ti "nic" pak ochudíš dítě. Ne ty, ale dítě má nárok.
Jak mi řekl jeden právník, "k soudu se nechodí pro spravedlnost, k soudu se chodí pro rozsudek".