Re: Porod císařem v Motole

V Motole jsem rodila pár let zpátky. Mělo to své kladné i stinné stránky. Nejsilnější stránkou je podle mě profesionální lékařská péče, čímž myslím to, že nenastaly žádné komplikace a všichni se chovali slušně a profesionálně. Je podstatné rodit ve všední den, nikoli o víkendu, kdy tam býval pouze jeden uštvaný lékař, ale to je asi u plánované sekce samozřejmé. Je dobré vědět (v rámci možností), do čeho jdeš, a případné nejasnosti na místě řešit. Pokud nebudeš nic namítat, nejspíš Tě "zprocesují" obvyklým způsobem a na konci vypadneš živá, zdravá a s miminem v ruce. Jakékoli odchylky je potřeba si vyjednat, moje zkušenost je, že rozumné návrhy jsou přijaty. Osvědčilo se mi i trochu remcat (např. až po dlouhém vyjednávání mi byli ochotní udělat CRP, když jsem měla po porodu tři dny čtyřicítky. To byla opět víkendová situace, kdy někdo neměl oprávnění dělat cokoli. Nakonec jsem prohlásila, že si to zaplatím, což zabere téměř vždy). Pokud vím, manžela při porodu odsunuli za nějakou skleněnou přepážku, že by mě držel za ruku, to teda ne, ale opět můžu říct, že mi to bylo dost jedno. Ostatně, v obou rukou jsem měla napíchnuté nějaké kanylky, myslím.

Pokud jde o pobyt s mimčem, bylo to spíš slabší. Po porodu mi ho ukázali, dali jsme si pusu, ale pak mě odvezli na JIPku. Musím bohužel říct, že i při spinální ůlanestezii je člověk poněkud mimo (patrně mi dali ještě něco "na uklidnění", což chápu, on ten pocit hrabání v břiše je dost alarmující), takže na nějaké velké mazlení jsem ani nepomyslela. Dítko půjčili manželovi. Asi je možné si vyškemrat trochu času navíc, ale v zásadě jsem měla pocit, že mi na záda dýchá další adeptka na císaře. Pak jsme se delší dobu neviděli, miminko bylo na šestinedělí. Zažila jsem přeplněný Motol, kdy dvě sestry měly na starosti asi osmnáct bezprizorních miminek, ale ani za normálního stavu nebylo možné doufat ve víc než tři návštěvy sestřičky s miminkem denně. Proto je skvělé, když přijde manžel a vyjedná si se sestřičkama, že miminko na přikládání a kojení na JIPku přiveze on, a to víc než třikrát.

Jo a na JIPce je možné psát SMSky, popravdě je to jedna z mála činností, které tam lze provozovat. Taky -- nechci popisovat drsné detaily, tak jen jeden -- s napětím jsem sledovala, jestli ještě někdy budu moct pohnout prsty u nohou. Nakonec, po několikahodinovém napínavém odeznívání anestezie, se to podařilo :)

Po převozu na šestinedělí to bylo tak, že mi miminko vozili na kojení po třech hodinách, jinak bylo stále v kumbále pro mimina. Bylo možné vyjednat rooming, pokud na něj mamča měla fyzicky, a nebo (přes den) si ho vzít v pojízdné postýlce k sobě do pokoje. Bohužel po císaři soběstačnost dost vázne, ale rychle se to zlepšuje, a je to taky individuální.

Opět platí, že pravidelná přítomnost blízké osoby je jasná výhoda. Zprostředkuje konktakt s miminkem, pomůže fyzicky, ale zejména psychicky, a taky na všechno dohlídne.