Re: Opustil vas nekdy pritel i nejlepsi kamaradka soucasne?

Ahoj Ivanko Je mi líto, že neprožíváš ani trošku šťastné období a doufám, že brzo u Tebe bude lépe. Musíš věřit a snažit se žít hlavně pro své děťátko. Už kvůli němu. A jak píší holky, jistě na Tebe to Tvoje štěstí také čeká, tak prosím nezoufej, i když je mi jasné, že ta situace není vůbec lehká ...

Píšeš, že Tě mj. opustila i Tvoje kamarádka. Znaly jste se od dětství nebo až z posledních let? Mě trápí podobný případ a včera jsem se z toho po dlouhé době hodně vybrečela, vůbec to nešlo zastavit, ale hodně se mi ulevilo. Bydlím na sídlišti a hodně jsem kamarádila s holkou o 3 roky starší, než jsem já, měla stejně starého syna, jako je náš starší. Mně se narodil ještě druhý chlapeček a ona nastoupila do práce. Toto přátelství vzalo hodně za své tak nějak přirozeně, navíc má doma velké problémy s manželem, který navázal vztah se sousedkou, která bydlí patro pod nimi, takže jsem chápala, že se jí o tom všem špatně mluví. Tak jsme se přestaly prakticky stýkat a vídat. Plynule jsem ale vplula do kamarádství s paní o 5 let starší (je lékařka), která má téměř stejně staré kluky jako já. Byly jsme spolu skoro denně venku, psaly si maily, sms-ky, chodily spolu na brusle. Měla jsem pocit, že jsem získala novou kamarádku, s kterou si rozumím. Minulý rok se nám podařilo, aby můj starší syn přestoupil do stejné školky, kam chodil i její starší syn, kluci byli spokojeni, těšili se na sebe, hráli si spolu. Ona měla asi v říjnu nějaký zdravotní problém, o kterém jsem se dozvěděla až od učitelek ze školky, tak jsem jí psala sms a vyjadřovala podporu a přání, aby vše dopadlo dobře. Neozvala se a když jsem jí po pár dnech psala znovu, docela ostře mě odbyla. Nabízela jsem jí i pomoc při vyzvedávání syna ze školky, ale vůbec na to nereagovala. Potom jsme se potkaly na školkové, předvánoční besídce, kde byla s přítelem /který v našem vzájemném odcizování hraje patrně velikou roli/, a tam mě jen pozdravila a jinak se se mnou vůbec nebavila, to samé i jsme se dvakrát potkaly tento víkend a vše probíhá v rámci pozdravení, sklopení hlavy a pryč :-((( Teď spolu chodí do stejné třídy i naši mladší kluci, oba naši považují ty jejich za nejlepší kamarády a náš kamarádský vztah takhle škaredě zamrzl. Já vůbec nevím proč a je mi to velmi líto. Nevím, jestli jsem něco udělala, potažmu neudělala, jestli jim nejsou dost dobří naši kluci a nebo jestli je to jen nafoukaná paní doktorka, která si drží odstup od okolí???(to jsem o ní slyšela a hájila jí, že taková není, že ji přeci znám) Trvá to už řadu měsíců, bavily jsme se spolu jen jednou v zimě v autobuse, kdy nebyla šance, aby mě minula jen tak a tehdy mi líčila ty své zdravotní potíže, které měla a lítání kolem práce, do níž se vracela. Myslela jsem si, že jsme si to tím pádem vyříkaly, že prostě jen neměla náladu a zase bude vše dobré, ale od té doby opět "mrtvý brouk". Navíc v té době jsem se já také vracela do práce po pěti letech - nikdy se mě na to ani slůvkem nezeptala a také neproběhlo ani slovo uznání, když jsem viditelně zhubla(30kg). Prostě jako kdyby nic z toho vůbec nebylo. Asi před dvěma měsíci jsme ji náhodou celá rodina potkaly a to se k nám přidala, protože měla stejnou cestu (a asi jí to bylo blbé jít před námi 5 kroků), s tím, že jí babička přivede kluky a ona na ně s námi počká. Dřív se ale u jejího domu objevil přítel a bylo naprosto zřetelné, jak v ní hrklo, rychle se rozloučila a šla za ním. On, přestože jsme se dřív stýkali všichni, tak zůstal stát zcela mimo nás a čekal, až k němu dojde a šli domů. Od té doby skutečně jen pozdrav, ať je sama nebo není. Vůbec netuším, co si o tom myslet a naprosto chápu, že Tě to trápí, protože mě také .... No jenže co už naděláme? Já jsem o tom mluvila včera se svojí opravdu letitou a lety prověřenou (kamarádíme spolu přes 20 let) kamarádkou a shodly jsme se na tom, že se nedá nic dělat, že nad tím musím mávnout rukou ....