Re: Dilema-mimčo nebo práce

izi, já to měla zase tak, že mám doma teď 8mi letého kluka, 3 a 3 měsíce holčičku a každým dnem porodím třetího - syna.

Když malé byly asi 2, tak jsem vážně zvažovali třetí (já je chtěla vždy - jen jsem prvně myslela, až třeba v mých 35 letech),protože ale malá byla hodně náročná (dnes víme proč má ADHD), ale tak nějak jsem chtěla, aby děti od sebe nebyli tolik a víc si pohráli a tak. Nakonec jsme se ale rozhodli přeci jen těhu odložit, abych si odpočala, byla jsem fyzicky i psychicky totálně vyčerpaná. To malé byly cca 2,5. Dalo mi to docela práci z naprogramování třetí mimi se přeprogramovat třetí mimi odsunuto zatím na dobu neurčitou.
Nějak ale se mi to podařilo, začala jsem věci po dceři prodávat a těšila se do práce a jak si budeme s dětima užívat (bylo mi 28 jako tobě) a najednou týden před tím, než jsem měla nastoupit do práce jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhu.
Chvilku mi to trvalo, než jsem to vstřebala.. (ne že bych dítko nechtěla.. ale byl to prostě šok)
teď ale musím říct, že jsem hrozně ráda, že děti od sebe budou 3,5 roku a ještě se nám tak podařilo, že syn, kterého čekám je dvojitý dárek k narozeninám.
Milování byl dárek pro manžela k narozeninám a porod je dárek k synovým 8 mým narozeninám. Má je 25.6.

U nás ale jsem taky ráda proto, že manžel je ode mně o 10 let starší - příští rok oslavíme já 30 a od 40 a myslím, že bych ho nakonec v jeho 45 letech těžko na benjamínka lámala.. a i já už bych z práce asi pryč nechtěla.. ale časem by mi určitě bylo líto, že to třetí nebylo, ač máme páreček, ale prostě mi nepřišlo, že jsme kompletní.