Re: Krize v partnerství

hm, to je blbý a těžký, pro oba. Každá rada drahá.Napíšu Ti náš příběh.
U nás ale to,co popisuješ proběhlo na začátku vztahu.

s manželem jsme se potkali když nám bylo 16 a 18 (12 let zpátky), oba jsme v tu dobu měli "partnery". Setkali jsme se na jedné akci (salesiánské chaloupky) a bylo to "jasný" na první pohled.

ALE to co následovalo potom je na jednu stranu moje 13.komnata, moje smutky, můj problém na vztahu. Díky tomu mám nejlepšího manžela pod sluncem ,jsme totálně propojený,ale taková ta negativní historie občas na povrch vybuble.I když se snažím,aby za minulostí byla tlustá čára, ne vždy to je snadné (proč tu nebudu rozebírat)

Oba jsme svým způsobem z ne úplně funkční rodiny (vztahově,u manžela hlavně vztah matka-syn - šílená fixace matky,"nejradši bych ho měla jak kvočna pod křídlama" to říkala ještě nedávno) takže manžel se tak nějak "vymanil" až v 18, kdy odešel na VŠ a nastalo období totální pařby.Školu samozřejmě nedodělal. Nebyly mobily, dopisy 3x za měsíc.téměř rok jsme se téměř neviděli (asi 3x). On mě fakt miloval,zpětně to vím,ale potřeboval se vyblbnout a dělal věci,které mi hodně ubližovali (ne teda sex), ale pařby,kamarádi, kolikrát mě docela "ponížil",bylo toho hodně.Na střední měl hodně dobrou kamarádku,takové siamské dvojče (bez sexu),ta taky byla ještě hodně přede mnou v tomto šíleném období. Věděl, že já tam budu. Potřeboval zvednout sebevědomí,fakt ho měl na nule.Toto trvalo rok,milovala jsem ho šíleně,jinak bych tam už nebyla. další 2 jsme spolu chodili, vídali se, akce,tábory,výlety,bylo to krásný,ale pořád měl manžel tendence se psychicky propadat.Výchova...ach jo..

Potom byla řada na mě,po střední jsem odjela do Anglie. Než za mnou manžel stihl přijet (byli jsme domluveni,ale víza,peníze),tak to trvalo více jak půl roku. Mezitím jsem tam byla už zažitá, stal se mi taková věc - "zamilovala" jsem se to cizince (kdo ne z českých au-pair),dával mi najevo, že "za něco stojím",neměla jsem moc dobré zázemí v rodině,v matce, po psychické stránce. Prostě jsem to citově neustála,on mi pak ublížil.manžela jsem ale zklamala,takové já můžu a ty ne. Asi frustrace z posledních let. a manžel místo toho,aby "o mě bojoval",tak si tam našel přítelkyni-nakrátko,dodnes nevím, jak to mezi nima bylo, Češku. To byla poslední kapka v moři a já odjela a už ho nechtěla vidět a vyčítala jsem si,že jsem se kráva s ním zahazovala. Prostě to,co jsem zažila na začátku vztahu bylo bolestné a měla jsem pocit,že mi něco dluží. Že by mohl bojovat pro změnu on za mě.možná je to nepochopitelné,ale cítila jsem to tak Ale pouto bylo obrovský a myslím si, že až nesmyslný. Na to,jak nám ten vztah ubližoval. Zkrátím to. Nakonec to bylo bud konec (s tím,že jsme se oba v tom vztahu psychicky vypracovali a do dalšího vztahu bychom šli s "novou tváří", neposkvrněni špatnou minulostí) a nebo ten nový vztah začít tvořit znovu,ale se stejným partnerem. Vzali jsme se, myslím,že mám nejleopšího chlapa a znám ho a už nás jen tak něco nepoloží. A že jsme si toho užili i v těhotenstí, s nespacíma dětma atd.

hodně štěstí.