Re: Tak já už ani matka nejsem ...

...dopoledne vě městě. Chtěla jsem ji koupit sandálky - nemám.
Kloubouček? Nějaký šátek, ale jsem tak neschopná, že jsem ji ho prostě nedokázala pořádně vyzkoušet.
Jsem tak nemožná, že jsem si nevšimla, že si ten ďábel vytáhl ze šatů nějakou tkaničku a celou si ji strčila do pusy...až když jsem ji dávala napít po mě hodila něco fialového,mokrého...
Pít? Jíst? Ani omylem. Sedět v kočárku? No matko si magor???
Nemusím vykládat, jak jsem ji po městě honila, jak chodila za lidma se slovy PAPU PAPU, ale když jsem ji něco dala, tak to po mě šlahla.
Po cestě zpátky se chtěla nést - holky, kdybyste viděly ty hysterický záchvaty...a já? Musela jsem se začít smát...to ji popudilo ještě víc, lehla si na chodník a zdar...

Od jisté doby, kdy mi asi jako 18-ti měsíční vlítla u baráku pod auto se snažím chodit ulicemi, kde je ta frekvence aut menší...no jasně, samá zahrádka, samý pes...a naše mladá psy miluje...

Teď spí jako andílek...a já mám chuť ji za to,co prováděla, malinko přidusit polštářem
Že sis nevšimla klíštěte? U nás kdyby to klíště bylo velikosti psího lejna, tak si ho nevšimnu...mám co dělat, abych ji ošetřila odřený koleno!!!