Jsem skrblík

Nevím, jestli to patří sem, ale třeba to Roni dá tam, kam to patří...

Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím víc počítám prašulky. Stavíme, penízky je potřeba na spoustu věcí-a že jich je hoooodně. A já pak chodím obchodem, líbí se mi spousta věcí, ale jak vidím ty částky, nekoupím skoro nic...
Včera jsme po hooodně dlouho době byli ve větším obchodě s oblečením. Připadala jsem si jako v jiném světě-plno krásného oblečení. Měla jsem strašnou chuť všechno naše starší (a nemoderní) vyházet a koupit spoustu nového...Nakonec jsem nekupovala vůbec nic a doma mne to přeslo.
Poslední dobou jsem dala stop stav na všechno, nekupujeme už vůbec nic.

Občas mám chuť něco koupit, ale když vidím ty cenovky, vždycky mne to přejde. Před pár lety jsem si kupovala spousta věcí (a prakticky k ničemu), peníze jsem nepočítala... Teď je mi těch peněz líto...

Máte to taky tak? Taky přepočítáváte, co by za ty peníze mohlo být? My momentálně přepočítáváme na cihly, okna. Pak přijde hromada dalších věcí... Takže nové tričko za 149Kč odmítám a připadám si už jako blázen