Tohle je téma, o se kterým mám vlastní, někdy až absurdní zkušenosti. U nás na gymplu se k nám chovali jako k dětem až do maturity. Ať jsme byli plnoletí nebo ne, omluvenku jsme museli mít buď od rodičů, nebo od lékaře, pokud jsme dopředu věděli, že nebudeme ve školy 3 a více dní, museli jsme vyplňovat lejstro, kde budeme, když jsme jeli na výlet, museli nám rodiče napsat na papírek, že můžme mít rozchod, že můžeme jet z výletu sami domů atd. Konaly se třídní schůzky a když rodiče nepřišli, což byla valná většina, museli jsme přinést domů papírky se známkama a nechat je podepsat rodiči.Podotýkám, že to všechno jsme museli mít i když nám bylo 18+. Ne, nedělám si srandu, to myslím vážně.
Já jsem na začátku čtvrťáku zjistila, že jsem těhotná, v polovině listopadu se vdávala a ihned se odstěhovala k manželovi. Byla jsem dospělá nejen papírově, ale už jsem nebydlela ani s rodiči a ve škole nám rozdávali známky, které rodiče museli zkontrolovat, museli jsme mít potvrzení od rodičů, že se ve městě neztratíme... Fakt vtipný.

Já jsem dost přímý a otevřený člověk, tak jsem jednou, když zase museli mít něco potvzeného od rodičů, zašla za třídní učitelkou do kabinetu a narovinu se jí zeptala, jestli je považuje v mém případě vážně za nutný, abych s každou známkou jela informovat rodiče a naštěstí to byla a je rozumná ženská, jen to odmávla rukou a řekla ať na to prdím, že jsem dospělá a ona si takový školní řád nevymyslela.
Později mi moc pomáhala, přistoupila i na idividuální režim a nakonec jsem mohla odmaturovat i v termínu, 5 týdenním synkem.
Přesto mi ale zůstáva nad tím rozum stát. Vždyď je to přece dost ponižující, chtít od 19 letého podpis maminky, že na školním výletě může mít hodinku rozchod a že se neztratí.

Chápala bych to třeba u zvláštních nebo pomocných škol a učilišť, prostě zařízení, kam chodí mentálně zaostalejší děti, ale u právně dospělých mi nad tím zůstává rozum stát. O co těm školám jde? O udržení kázně?
