Re: Umřela mi máma

Myslím, že je dobré, když o tom mluvíš (píšeš), možná takhle anonymně dokážeš svoje pocity i líp popsat. Ono není lehký přiznat sama sobě a okolí, že mám vztek, protože máma umřela.
Lidi obvykle očekávají, že budeš cítit lítost, smutek atd. Ostatní emoce nebývají zrovna akceptované. A je to chyba.
Jak to popisuješ, přijde mi, že to dokážeš dobře vyjádřit a pojmenovat.
Z pohledu dítěte, které takto "opustila" jeho matka, se to chování matky určitě v podstatě chápat nedá.
Taky mi její reakce nepřije správná, ale lidi prostě nejednají pořád správně a bohužel to mívá i naprosto fatální následky. Dost možná byla v té chvíli v takovém rozpoložení, že nebyla vůbec schopná reálně jednat. Neomlouvám ji, jen píšu svůj vlastní názor. Neschvaluju její čin, jen se snažím najít nějaký emoční podklad pro takové chování.
Osobně si myslím, že člověk, který udělá něco takového, prostě v té chvíli absolutně nemyslí na to, že má někde milující děti a rodinu. Je to zkratové jednání. Nejde o to, že by dala přednost milenci a tím pádem dobrovolné smrti před dětmi (tebou). I když je určitě obrovsky obtížné se na to takhle podívat.
Zkusila jsi kontaktovat nějakého terapeuta? Kamarádce jeden takový člověk moc pomohl vyrovnat se se smrtí tatínka.