Re: Vliv nekojení na vztah dítěte k matce

Ahoj, naprosto chápu Tvé pocity, obavy. Jsem to měla podobně, 1.ho kluka jsem kojila dlouho-ještě během těhotenství.. a s dcerkou mi kojení nějak nevyšlo.

Podle mě je taková situace opravdu deprimující, když tomu jednomu dítěti jsem to dát mohla a druhé jsem vlastně ošidila.
A pak jsem si s dcerou ještě prožila to, co si táta zažil s naším synem-syn ho tak kolem roka a půl začal naprosto odmítat-nemohl na něj sáhnout, pokud jsem v místnosti byla i já-no a to samé, ale opačně dělala mě dcera.
I když jsem jí nekojila dlouho, ale zažila s ní bonding u porodu (který mi u syna byl odepřen), a takřka ji nevyndala ze šátku a ona mě stejně odmítla, ale jen na čas, pak stejně jako kluk přijal tátu, tak ona se vrátila ke mě, už se s ní dávno zase můžu mazlit a nejsem odstavená na druhé koleji (i když je tam táta) a má mě ráda, chvíli to trvalo, než to opět začala dávat najevo...

Neumím to popsat, každopádně vztah k synovi a dceři je odlišný tak jako tak-nejde tam o více-méně lásky a už vůbec o kojení-nekojení, ale prostě o jinakost.

Chápu, že Tě odstříkávání nebaví, na druhou stranu to určitě děláš pro ten pocit-dát ji ze sebe alespoň část. I pro dítě snad každá kapka MM dobrá, ovšem ne nezbytně nutná..Za pár měsíců Tě takové to věci už nebudou trápit, vím to, ale chce to čas