Re: Čtvrté dítě - pro a proti

Ahoj,

mám čtyři děti - syny. Plánovaně. Je jim 8, 6, 4 a rok.
Organizace domácnosti je jiná. Není složitější nebo jednodušší - jenom jiná. Snažím se přizpůsobovat organizaci dne rovnoměrně, tedy ne jen tomu nejmladšímu, a jde to. Vždycky se najde způsob, jak si navzájem vyhovět, když je dobrá vůle. Kluci vědí, že když chtějí, abychom třeba vyrazili na delší výlet, tak mi musejí umožnit připravit na to všechno potřebné - tedy po určitou dobu si třeba hrát s tím nejmenším, kterému nějaké přesně mířené výlety zatím nic neříkají, ale jede s námi - přizpůsobí se. Takže kluci chvíli svého času přizpůsobí tomu, aby se vůbec jet mohlo. To je jen jeden příklad z mnoha. Určitě je složitější organizace času v odpoledních hodinách, kdy mají starší děti kroužky. Ale jde to. Chce to dát si práci předem a vychytat to tak, aby všichni byli alespoň v něčem spokojení - aby se vždycky NĚCO dělalo právě kvůli jednomu z nich.
Finančně mi to zatím náročnější nepřijde - naopak. Každé další dítě je jako jednotlivec "levnější" než předchozí, jelikož leccos podědí. Jestli člověk vaří pro 5 osob nebo pro 6, to už se vcelku ztratí. Ale asi budu mluvit jinak, až budou kluci v té nejrozežranější fázi, to nejspíš bude znát trochu víc.
Studim a školné zatím řeším jen čistě hypoteticky. Zaprvé nevím, jestli na to budou mít hlavu. Jsme sice s manželem oba VŠ, ale to ještě nemusí znamenat, že kluci půjdou v našich šlépějích. Když budou šťastní jako vyučení řemeslníci v oboru, který je bude bavit a obohacovat, tak budu radši, než kdyby byli nespokojení vysokoškoláci. Nicméně - kdyby na VŠ chtěli a šli všichni, no tak mákneme no. Všichni. Nebudeme se otáčet jen my dva - rodiče, ale i kluci. Taky jsem při denním studiu VŠ pracovala, manžel taky, takže na tom nevidím nic, co by je nějak ochuzovalo, kdyby si museli na své vlastní studium přivydělat. Naopak. Do života jim to dá víc, než kdyby měli mamahotel.

Prostě - jde to. Jestli to i ty cítíš tak, že "čtyři" je tvůj "osobní počet dětí", tak to půjde.