Bydlení s tchánem

Před chvílí jsme si četla příspěvek společné bydlení s tchánem a jsem na tom podobně. Tchán je absolutně nevypočitatelná osobnost, kdy se jeho nálady od nebeských výší během sekund mění do pekel, hlavně když je napitej...to co jsem si od něj už poslechla, jsem si nevyslechla od žádného člověka na světě - od ženský by se měly střílet, protože nemají mozek po urážení mojí rodiny a šíleného komentáře ke svatebním fotkám atd. Moji rodiče sem skoro vůbec (1-2x za rok) nejezdí.
Bydlí v domě, který navazuje na dům, kde bydlíme s manželem. Vlastníkem celé nemovitosti je manžel, který přes mnohačetné hádky s otcem ho stále přiměřeně respektuje, protože je i přes svou povahu velmi zručný, což se na vesnici cení ,takže tudy cesta nevede...
Zároveň musím uvést, že jsem z města, jsem od dětství často nemocná, tudíž pracuji na zkrácený úvazek, dokážete si asi představit, kolik vydělávám (nebo spíš nevydělávám), a tento stav je doživotní, ne však tak vážný, aby mi dali ID. Kvůli svým častým nemocem a hubenosti jsem si taky už poslechla dost ponižujících narážek, které mě deptají natolik, že jsem znovu na antidepresivech. Zároveň se od nás očekává, že budeme mít děti, což momentálně není aktuální a z to je další oheň an střeše.
Takže nějaké bydlení osamotě nebo odstěhování nepřichází z finančního hlediska v úvahu.
Nevidím vůbec východisko ze své situace, na žití osamotě jsem příliš slabá, odstěhování zpět k rodičům nejde, nebylo to tam zrovna růžové, a zde také nejsem šťastná. Bojím se každého vrznutí vrátek, každého kroku, který signalizuje, že už sem zase jde...Nevím co mám dělat