Proč si mě pavouci oblíbili?

Poslední dva měsíce, ať jdu kam jdu, tak se prostě objeví pavouk. samozřejmě ne každý den, ale několikrát do týdne ano. žiju ve městě, když si sednu na zastáku, pavouk ke mě leze. doma máme pavouka, o tom vím, a nevím, asi to je pavoučice, protože jeden malinkatý pavouček mi lezl po ruce. tak jsem ho odfoukla pryč tak, aby byl "v bezpečí" (nebyl cestě na zašlápnutí nebo zasednutí), a on zase ke mě přilezl. a zase. a zase. dávala jsem si pozor, aby ke mě nevedla ta jeho jakoby pavučinka. no nevedela, ale jeho cesta vedla ke mně. venku taky na mě lezou pavouci, ne ti velci, jasně, to už bych byla ve cvok hausu, protože se jich bojím, ale poseldní dobou se mi zdá, že jsem pavoučí žena. nikomu v okolí ani doma se to nestává, proč tak nějak vábím pavouky? z ničeho nic? dva měsíce? až mě to děsí, už jsem se tak nějak vyrovnala s jejich existencí, ale tohle se mi ještě v životě nestalo. pokud je v okolí pavouk, tak se zdá, že si to zamíří ke mně... nejsem nějak nemocná, a pavouk to vycítí? už fakt nevím.