Re: Přítel po sobě nic neuklidí :-)

Nečetla jsem diskusi, tak nevím, co ti radly ostatní, já přidám jen svou zkušenost:
Když jsem se vdala, manželovi bylo 26. Byl zvyklý, že vše uklízela maminka, takže jak píšeš, kde co nechal ležet, tam to nechal. Nádobí po jídle, oblečení na židlích (po podleze netrousil...). Já byla na MD, tady jsem brala jako normální, že domácnost bude moje starost, když on v 5 ráno vypálí do pracprocesu a vrací se okolo 6. večer (dojížděl). Ale dělat mu zase služku se mi nechtělo. Pronesla jsem opakovaně, že peru prádlo, co je v koši na špínu a myju nádobí, co je ve dřezu. A dodržela jsem to.... Po cca 10 dnech nebylo na čem a kde jíst, neměl co na sebe.... Já seděla v pohodě vysmátá (navenek, vevnitř jsem šílela...) s když mi nad otevřenou skříní začal skuhrat, že nemá ani jednu košili, s vééélikým údivem ve tváři jsem pravila: "No já nevím, kde máš košile, já mám ale všechnu špínu vypranou i vyžehlenou.... To je divný.....!" On hledal, dumal, ač je inteligentní, nějak ho dooost slouho nenapadalo, že něco asi budou skrývat ty haldy na židlích... No pak o to napadlo a začal je rozebírat a pravil: "No vždyť jsou tady, proč jsi mi je nevyprala?" Tak jsem na to odvětila - stále s tím milým úsměvem, že jsem netušila, že jsou určeny k vyprání.... Nebyly v koši na špínu.....
Prostě jsem to muže naučila... bylo mu 26 a je to 20 let, co prádlo dává do koše, nádobí do dřezu a když jsem odpoledne v práci, tak ho klidně umyje, utře a uklidí. Po pravdě řečeno je po něm asi uklizenější kuchyně, než po mně .
Chce to pevné nervy a VYTRVALOST!!!!!! A když jednou něco řekneš - např. že to po něm uklízet nebudeš - tak VYDRŽET a neuklidit...
Simča