Kritizoval někdy váš vzhled někdo, kdo sám vypadal hrozně?

Jsem momentálně v 40 tt, 20 kilo nevrch(jinak jsem spíš štíhlá) a nedávno se mi stalo, že do mě jedna příbuzná rejpla, že mám celulitidu, ač sama ji má snad i na čele a těhotná není.Než jsem jí to stihla vrátit, tak potvora odběhla.
Je takový typ, co mi klidně řekne, že nemám hezký tvar nehtů, nebo něčeho jiného..prostě něco konstatuje a mě to vždycky hrozně překvapí, tak jí to ani nestihnu vrátit...Mně by nikdy nenapadlo kritizovat, nebo popisovat chyby ostatních, protože mi přijde, že by to dotyčného ranilo.Prostě bych nikdy nikomu neřekla že má prdel jako autobus, na svůj věk je obézní a nemá moc vlasů...A proč taky?!Copak dotyčný to neví?
Když mi někdo něco takového řekne(vypíchne nějakou hovadinu), tak mě to neraní, ale spíš naštve, protože na tom dotyčném vidím, že ve vzhledu má evidentně sám co dohánět a zcela objektivně musím usoudit, že je na tom dost často i hůř jak já...zvláště mě to vytáčí pokud jsem těhotná, nebo po porodu.

No a ještě jeden příběh...jednou mě kamarádka, jejíž styl účesu a oblékání se mi taky moc nelíbí a neříkám jí to, začala před svým manželem poučovat, jak se mám víc malovat, vlasy nosit více upravené(mám je takové rozčepířené a vlnité)..No a její manžel na mě potom mrkl a za rohem mi řekl "nech to prosím tak, sluší ti to".

Máte ve svém okolí někoho takového? Dokážete analyzovat co to je vlastně za povahy, že se takto chovají? Já jejich motivaci nejsem schopná pochopit