Re: Sestřenice nesnese bratrance - je to normální?

Ajko,
neříkám že bys měla všem na potkání vykládat, jakou má tvůj syn diagnózu. Nicméně jsem zažila kluky diagnostikované během 2.stupně ZŠ a správná diagnóza + pravidelná setkávání se stejně "jinými" vrstevníky pomohla jim i jejich okolí. Oba měli ve škole potíže spíše sociálního rázu a tak i seznámení učitelů i dětí s jejich "diagnózou" značně změnilo přístup k nim. Jednma z maminek mi doknce řekla, že už si myslela, že ji kluk nemá rád a že ve výchově selhala. teprve setkání s podobnými rodinami jí pomohlo najít k synovi cestu (netvrdím, že ty to potřebuješ).
Dívka o které píšeš zřejmě není seznámena se synovou jinakostí a tudíž reaguje tak jak reaguje. Chování zmíněných chlapců k vrstevníkům (i k vrstevnicím) rozhodně nebylo přátelské, jeden byl někdy i agresivní a okolí to opravdu snáší někdy lépe někdy hůře.
Nejsem si jistá, že přístup - "raději ať žádnou diagnózu na papíře nemá" je za všech okoností přínosný