Re: Vejminek pro prababičku (84 let)

Dojanko, nevím, co na to napsat, protože nemáme babí ani prababí doma (babí žijou s příbuznými, se mi to kecá...), takže úklid výkalů je vlastně zprostředkovaný a ani s touhle nemocí nemám jinej, než zprostředkovanej kontakt..

jen takovej postřeh od kamarádek, plenky jsou prostě plenky, práce a nechutnost pro vás, a taky pohodlí pro prabababí, jakože nemusí, nemá potřebu... je to pořešený.

Nevím, jen opravdu teoretizuju - tohle takhle neznám na vlastní kůži a třeba fakt blábolím - bavím se o mamince kamarádky, tatínkovi kamarádky, třeba bych změnila názor na vlastní kůži. Ale když oplenkujete, třeba to bude pro prababí pohodlné, jakože se už moc nemusí snažit dojít na místo určení. Chápeme se?

Je určitě horší cokoliv sbírat, uklízet... ale na straně druhý i pro tu prababí bude snažší to pustit do pleny, ... a třeba by měla důvod se snažit. Pokud prababí občas leccos se v hlavě spojí, tak pojme pohodlnost, nebo se bude cítit degradovaná.


Znovu opakuju, teorie a to, o čem jsme se bavily s kamarádkami. Nezlehčuji, děláte, co můžete - tak to vnímám.

Jen někdy ztížit to babičkám znamená je trochu vyhecovat. P.S. máme babí v podobném věku, prababí tedy. A taky mám rodiče, moje máma funguje něco jako ras. ... když se babí nechce koupat, nebo terorizuje okolí, máma nastoupí a blbě se podívá... a babí jede do vany jako brus. Ne tahle nemoc, ale stařecká demence... jenomže i při té stíhá prohánět celou rodinu, "skořicovej rohlíček.?? k snídani a kakao??? to jsem nežrala nikdy!" ...." no naposledy včera"....

"se mám koupat? mne chcete utopit ve vaně????, tak často jak se koupu, co bydlím s váma jsem nestihla za celej život!"


A pak má ty světlý chvilky. Jak jsem psala, nemůžu to popsat, společně nebydlíme, navíc s babí jsme se nikdy moc nemusely povahově, takže asi blbě kecám.


To nevadí v tom, že držím palce, opravdu místo hezké, a jste fajn.