Hezký večer, začnu od začátku. Loni jsme koupili byt ve 4. patře (bez výtahu) v nástavbě na panelovém domu, vše bylo ok, sousedé milí, snažila jsem se být s nimi za dobře (např. jsem se ptala, jestli nám neštěká pes když nejsme doma apod.).
V domě bydlí "storousedlíci", jen v nástavbě noví lidé.
Máme devítiměsíčního syna, kočárek jsem nechávala dole na hlavní chodbě, zaparkovaný tak, aby nikomu nevadil.
Nikdo mi nikdo nic neřekl, potkávám se na chodbě se všemi majiteli bytů.
No a tento týden manžel našel v kočárku "dopis" od domovnice, spíš takové konstatování bez oslovení, že kočár na chodbě někomu vadí (komu nevíme), že se na chodbě kvůli kočárku nedá uklízet (chodba je opravdu veliká a navíc jsem si nevšimla, že by tam někdo vehementně uklízel....), že osobní věci na chodbu nepatří (botníky, květináče s kytkama asi nevadí...) a že kočár máme dávat do "kočárkárny" do sklepa. A v tom je právě ten problém. V pátek jsem se vrátila z nemocnice, kde mi operovali zhoubný nádorek na břiše a brali mi uzliny v podpaží. Nesmím nosit nic těžkého, ani to nejde, docela to bolí a je pro mě opravdu rozdíl nosit syna a přebalovací tašku do 4. nebo do 5. patra.
Vadí mi, to jakým způsobem nám to bylo oznámeno, to nám to nemohl říct osobně ten, komu to vadí? Nebo nám to nemohla osobně říct domovnice a bylo zapotřebí nám to nechávat napsané na cancu papíru v kočáru?
Normálně bych se nad tím povznesla a pomyslela si něco o pr.eli, ale mám teď takové přecitlivělé období, tak tu teď kvůli tomu skoro



Tomu, kdo to dočetl až sem, děkuju
