Proč se (často) zhorší vztahy s tchány po narození dětí?

Máte nějakou teorii?

U nás je hlavní výbušný materiál tohle:
- jde ryze o mocenský boj o uznání jejich převahy, tj. za všech okolností ví všechno líp. Amen
- jsou specialisté na výchovu NAŠEHO dítěte, potažmo všech dětí v blízkém a vzdáleném okolí. Jak jinak...
- jsou specialisté na výchovu NÁS - viz. první bod
- jsou mistři NEJASNÉHO POSTOJE. Ve skutečnosti je hlídání obtěžuje, ale když si zařídíme paní na hlídání, jsou uražení. Když jednou za sto let vyrazíme večer na dvě hodiny na kafe, po návratu na nás řvou, že si jdeme do hospody a děcko (spící a nebudící se) jim hodíme na krk (něco mi uniklo, když jsme se domlouvali na hlídání? ). Nic u sebe doma nechtějí dělat, protože jsou krátce po šedesátce tak strhaní, že nemůžou - např. mýt okna, ale když to uděláme sami, jsou rádi.

Rozklíčoval jste někdo, co vlastně tcháni chtějí, aby byli spokojení? Lze jim to vůbec bez odložení sebeúcty dopřát?