Re: Poradíte? Dluhy, exekuce a možná i rozvod

Návrh na osobní bankrot nemusí soud akceptovat
Po zaslání návrhu na osobní bankrot insolvenční soudce nejprve zkoumá formální náležitosti návrhu, avšak ani jejich bezchybnost nemusí nutně vést k akceptaci osobního bankrotu. Klíčovou roli totiž hraje obsah finančního plánu. Jinými slovy má-li dlužník práci a navíc vcelku dobře placenou, tak existuje docela vysoká pravděpodobnost, že během příštích 5 let bude schopen splatit alespoň 30 % hodnoty svých závazků vůči věřitelům.

Není to ovšem pouze o příjmech. Dlužník se musí připravit na to, že v příštích pěti letech mu bude zabavována část výplaty až po takzvané nezabavitelné minimum (to se různí podle počtu dětí apod.). Bude se tudíž muset připravit na poměrně těžké a "hubené“ roky. Ale nepředbíhejme.

Po doručení návrhu na soud od dlužníka se sejdou věřitelé a vytvoří takzvaný věřitelský výbor. Ti mají na výběr mezi dvěma metodami oddlužení a nedohodnou-li se na žádné z těchto variant, tak soud s ohledem na obsah návrhu dlužníka jednu vybere.

Dvě metody oddlužení – vrabec v hrsti, anebo holub na střeše
Insolvenční zákon umožňuje dvě metody. Jednu rychlou a závislou na výši majetku dlužníka z pohledu zpeněžení a druhou pomalou, kdy se dlužníkovi nesahá na žádný majetek, ale zabavuje se mu během pěti následujících let část výplaty až po nezabavitelné minimum. Platí pravidlo, že dlužník zaplatí nejen povinných 30 % hodnoty pohledávek, ale třeba jejich celkovou hodnotu.

Metody oddlužení:
· Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty
· Oddlužení plněním splátkového kalendáře

Dlužník se sice ve svém návrhu vyjadřuje k těmto dvěma metodám, avšak rozhodující slovo má věřitelský výbor a soud.

Ti se budou rozhodovat podle očekávání budoucnosti a velmi dobře jejich rozhodovací proces vystihuje rčení, zda je lepší vrabec v hrsti anebo holub na střeše.
První varianta je opodstatněná, pokud dlužník disponuje alespoň nějakým zabavitelným majetkem a zároveň se s ohledem na jeho vzdělání a dovednosti nedá očekávat, že dosáhne nějakých vyšších výdělků zásadně nad hranici nezabavitelné části výplaty.

Druhá varianta je v podstatě zrcadlová. Má smysl v tom případě, když dlužník má nějaké solidní zaměstnání a dovednosti a jeho čistá mzda se pohybuje (nebo pravděpodobně v budoucnosti bude pohybovat) solidně nad nezabavitelnou částkou. V takovém případě se klidně může stát i ta řekněme ideální varianta z pohledu věřitelů, že dlužník nejenže splatí povinných alespoň 30 % pohledávek, ale třeba i celkovou hodnotu všech pohledávek.

Platí zde pravidlo, že během pěti let se mu zabavuje vše do nezabavitelného minima, avšak nekončí to těmi třiceti procenty, nýbrž stoprocentní výší pohledávek. Neplatí to pouze o příjmech ze zaměstnání – dlužníkovi se sáhne například i na zděděný majetek, pokud se mu nějakého dědictví během pěti let od akceptace návrhu dostane.

Nevýhodou oddlužení je vynucená součinnost se správcem daně, který celou situaci prodražuje o další administrativní poplatky. Pro dlužníka jde o velmi nepříjemnou další zátěž v řádech stokorun měsíčně, které musí hradit finančnímu úřadu.

Oddlužení má smysl zejména pro svobodné a aktivní
Oddlužení je bezpochyby dobrá věc. Na druhé straně je vhodné pouze pro dlužníky se zájmem celou věc uspokojivě řešit. Slabinou je na druhé straně fakt, že je obtížně řešitelný pro manžele, neboť nutně obsahuje souhlas manžela, který může být ve vyhrocených osobních situacích zadlužených lidí velkým problémem.

Po přibližně deseti týdnech od účinnosti nového insolvenčního zákona lze konstatovat, že možnost oddlužení jako takového zaujala poměrně velkou skupinu lidí zatížených dluhy. Insolvenční soudy již registrují a posuzují desítky žádostí dlužníků, kteří svoje závazky chtějí řešit touto cestou. Mnohé postrádají bohužel některé formální náležitosti a jsou zájemcům vraceny. Některé po formální stránce vyhovují a věřitelské výbory se v těchto dnech dohadují na vhodných formách oddlužení. Na hodnocení dopadu celé novely je však zatím ještě příliš brzy.