Nejhorší ze všeho je srážka s blbcem

téda, já vím, že dobří lidé existují, ale srážka s blbcem, to si člověk dlouho pamatuje. Jak už jsem tu psala, bydlíme v penzionu pro rodiny s dětmi a s námi dvě rakušanky s desetiletými syny, které hned první den neváhaly stěžovat si na krátký řev mimina. Dneska jsme zjistili, že nám jejich kluci rozbili koloběžky- zjistili- my jsme je přitom přímo přistihli. Půjčili si je bez našeho dovolení, shodili přitom všechny naše kola, aby se k nim dostali a drandili na nich kolem baráku- podotýkám jsou to koloběžky pro malé děti a byly dost drahé. Během toho řádění z nich díky přetížení popadaly šroubky. Přišla jsem za jejich matkou, že jsem kkluky přistihla- vůbec jsem po ní nechtěla peníze, ale požádala jsem jí, aby nám kluci pomohli šroubky najít, že se chystáme na výlet a koloběžky potřebujeme. Řekla jsem jí, že jsem kluky přitom načapala a že chci najít ty šroubky. Paní mě poslala do pr..., třískla dveřmi. Když jsem znovu zaťukala, tak prohlásila, že její kluci nikdy na žádných koloběžkách nejezdili a že jí to nezajímá. Byla celkem asertivní, odzbrojila mě neustále opakující se stejnou větou, což člověku vezme vítr z plachet. Tak mě nasejřila, že jsem se totálně vytočila a začala na ní křičet- což see mi na veřejnosti stává tak jednou za deset let. Zařvala jsem na ní, že kvůli dvoum tisícům za koloběžky klidně zavolám policajty. No paní se asi trochu lekla, zalezla a alespoň nám její kluci přestali demolovat věci, drží si je totiž na pokoji. Ach jo, promiňte za ty cinty, potřebovala jsem si ulevit. Jaká byla vaše poslední srážka s blbcem ? A podařilo se vám být asertivní, nebo přinejmenším ze situace vtipně a elegantně vyjít jako vítěz ?