Byla panna, měla pána,
byla do něj udělána,
ať chtěl co chtěl kdy chtěl na ní,
vše mu dala bez váhání,
bylo jí, když na ní sáhnul,
jako by ji bičem žahnul,
nejedla a nepila,
tak moc ji láska trápila.
Nic netrvá v světě věčně,
ani láska k jedný slečně,
když se jednou z rande ulil,
přistihla ho, an se tulil,
přistihla ho za vratama,
an se tulil s děvčatama,
velice se naštvala a takto jemu napsala:
"Podivej"s mně miláčku k srdci nepřirost,
tak mě vynechej a neměj na mě zlost,
je to asi tím, žes ten mladej květ
krutě utrhnul a zničil mou mladost ((tady si nejsem úplně jistá ...)).
Louka zelená, kdes mě míval rád,
je posečená, škoda nastokrát,
podivej"s mně miláčku k srdci nepřirost,
tak mě vynechej a neměj na mě zlost."
Jedva že ten dopis přečet,
začal jako dítě brečet,
protože byl čupr blonďák,
sed" a napsal koresponďák:
"Hele holka, dej si majzla,
tys mi srdce z těla zgrajzla,
jak nepřijdeš ve středu,
tak just si něco provedu!"
Šest vagónů s tendrem jelo
přes to jeho mladý tělo,
když tam potom kómis přišla,
jenom půlku z něho našla,
když tu půlku nesli domů,
pozvali tu pannu k tomu
a ta slečna urputná
pronesla slova ukrutná:
"Podivej"s mně miláčku k srdci nepřirost,
tak mě vynechej a neměj na mě zlost,
je to asi tím, žes ten mladej květ
krutě utrhnul a zničil mou mladost.
Louka zelená, kdes mě míval rád,
je posečená, škoda nastokrát,
podivej"s mně miláčku k srdci nepřirost,
vidím tě jen půl a mám tě víc než dost!"
Tu jsem zas zpívala synovi od malička já
