Re: Nevím, jak postupovat

Ahoj, nevím, jak v té rodině, ale náš malý umí sputit docelý dobrý ječák, a když se rozjede, tak jede. Jako miminko brečel - řvával, i dkyž jsem ho celé HODINY nosila na střídačku s přítelem, nedal se ničím utišit, ani když jsme fakt prochodili HODINY denně. FAkt jsem čekala, že na nás někdo pošle sociálku. Teď se dokáže tak vzteknout, a tak ječet, že na ulici, pokud se to stane venku, vykukují lidi z oken, přitom já mu nic nedělám, obyčejně nesu tašku a on se vzteká jako když ho na nože bere, ani mu nedávám na zadek při brečení, to je k ničemu, ale podle řevu by někdo mohl myslet, že ho napínám na napínáky. Doma, jak se vztekne, hází věcma, a shazuje věci, malé i velké, takže i sousedi pod nama musí slyšet řev a buchance padajících věcí. Přitom jediné, co dělám, je plácnutí přes ruku, vyjímečně malinkato na prdelku, ale to je v nouzi. A taky nemám ráda, když nám někdo půjčuje hračky, protože malý je majetnický, a on ví, že kdyby si půjčil on, musel by půjčit i on sám, a přes to vlak nejede, je to protě jeho a nepůjčí...