A k čemu žvýkačky???

Promiňte tu provokativní otaázku, ale fakt nějak nevím...

Sama je žvýkám jen výjimečně, třeba když jsem někdy pryč, mám pocit divné chutí v puse a žádnou možnost si vyčistit zuby. Ale i pak bych vždy dala přednost třeba šalvějovýmu bonbonu apod. (jsou ovsěžující, pomáhají proto špatnému dechu a když jsou bez cukru, tak ani neškodí zubům).

Manžel to má podobně. Nám oběma se nelíbí, když často vidíme lidi v autobuse apod., jak žvýkají "o 106" a melou přitom pusou jak krávy, fakt u některých to vypadá hrozně ! Říkám si, co to je za zlozvyk, muset furt něco přemílat v puse, i při řečí, pořád...?

Také mě na žvějkách štve, že za chvilku mají hnusnou chuť i konzistenci a člověk neví honem kam s tím vyžvýkaným žvancem :-(, a když ho žvýkám dál, dělá se mi z toho tak nějak divně...

Navíc v tom jsou samé hnusy , éčka, barviva, stabilizátory, ta žvýkací hmota je vlastně jakýsi druh gumy, no správně by se to jíst/polykat určitě nemělo, i když se s tím jaksi musí počítat. Ale zdravé to rozhodně není, a něškodné? No nevím...

Rozhodně bych to děti učit nechtěla, dokud to nebude opravdu "nevyhnutelné" ;-). Zatím velký zájem nejevili (jsou jim 4 a 6 roků), občas jim někdo nabídne, většinou odmítnou, nelíbí se jim že se to plive a nedá normálně sníst/vycucat, také jim to většinou kdovíjak nechutná. No časem uvidíme...

Jako u jiných věcí mi přijde asi nejlepší říct na danou věc svůj názor, nějaké informace k tomu, a pokud to není nic opravdu nebezpečného, tak nechat vyzkoušet. Ale jak říkám, zatím se do toho moc nehrnou, dají přednost jiným sladkostem. Prostě nezažili, že by žvejkačky byly v životě nepostradatelné (ale ty jiné sladkosti také nemají furt)... ;-)