Je pravda, že vždy žil pod dominancí našeho prvního kocoura, který ho dost peskoval a spoustu mu zakazoval, bil ho, když se s námi mazlil déle než on uznal za vhodné...bylo na nich vidět jejich vzájemné postavení (na druhou stranu, když k nám přišla návštěva se psem a pes chtěl na mladšího-druhého kocoura něco zkoušet, starší-první kocour na psa vystartoval a my měli co dělat, aby dvakrát většího psa (ten byl v šoku) nepotrhal) - prostě druhý kocour byl vždy posledním článkem hierarchie a podle toho se chová i dnes (tak ho první kocour vychoval a i k nám se chová podřízeně a nechá si vše líbit - což plně využívám hlavně když je třeba mu dát odčervovací pilule...nepoužívá proti nám zuby ani drápy, prostě drží, nechá si otevřít tlamičku). Když leze někam, kam nechci, aby chodil, stačí na něj zasyčet po kočičím a jde jinam. Jak jsem už někde psala, jediný problém s ním je, že je děsně "ukecanej", někdy je tím až otravnej
(No a dvakrát ve své pubertě načůral na mou postel, když jsem spala...tak šel prostě na kastraci
). Náš první kocour byl také jen bytový, ven neutíkal, přestože přes balkon mohl - také ho to prostě nelákalo, také byl mazel a pohodový kocour (i když zpočátku mě bil, když byl ještě sám - nudil se, to jsem chápala a proto jsme pořídili druhého). Ani jeden nevypadal, že by byl nějak týraný tím, že nechodí ven (přestože opravdu z balkonu v přízemí odejít mohli) a to ani jeden nebyl a není peršan
.
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.