Ahoj wiwi,
rozumím ti, teď jsem odstavila 21 měsíční dcerku, kojila jsem ji 3x denně, ráno, pak 2x před usnutím jako ty. Vyžadovala to také, říkala si o to, hodně už mluví, dobře rozumí, je na mě dost fixovaná, nikdy nechodila spát s nikým jiným, vztekat se umí dlouho a kvalitně.
Dlouho jsem se k tomu odhodlávala ze stejných důvodů jako ty

. Zamítla jsem tu možnost nechat jí doma s někým jiným, nějak jsem cítila, že by to brala jako podraz, že si to s ní musím vyřídit a vysvětlit sama.
Podle mě nejdůležitější je to rozhodnutí, nezkoušet to, tam jste myslím udělali trochu chybu, jestli to můžu napsat. Pokud jsi jí chtěla nedat a ona si to vybrečela a ty jsi nakonec dala, bude to teď o to složitější a delší.
Já jsem nejdřív zrušila kojení ráno, plakala asi tři dny, ale dobře se mi ji podařilo zabavit tím, že jsem jí slíbila pohádku, rychle jsme vstali atd. Po týdnu jsem rušila kojení v poledne, věděla jsem, že mi doma prostě neusne a nechtěla jsem, aby mi přestala spát přes den úplně. Takže zatím dočasně prostě uspávám v kočárku, pak až na to trochu pozapomene, naučím jí zase doma. Je to sice otravný, každý den ji udrncávat, ale pro ni "bezbolestné", na kojení si nevzpomene. Nejhorší bylo to večerní. Hodně jsme si o tom povídali pořád dokola, mlíčko ubývá a pak už nebude, prsíčko je pro miminka, velký holčičky pijou z hrníčku a tak podobně a pořád dokola asi 14 dní, došli jsme koupit nový hrníček na mlíčko, který si sama vybrala, sponky pro velkou holku a nový polštářek na spaní s oblíbeným Večerníčkem.
Čekala jsem velké vztekání, ale nebylo nic, vůbec nezaplakala, byla jsem z toho v absolutním šoku

, kdyby mi to někdo řekl, tak bych nevěřila. Už je to týden a pořád dobrý. UM z nového hrníčku ale nechce, jen čaj. Večer nebyla ale zvyklá usínat u prsa, nakojili jsme a šla do postýlky, teď se místo kojení mazlíme a čteme pohádku a pak jde v pohodě do postýlky.
Omlouvám se za román, je to teď pro mě aktuální, držím palce, ať se vám to povede brzo a ať vydržíte. Hlavně, když už se jednou rozhodnete nedat, tak nedávejte, ona je z toho zmatená, když si to nakonec vybrečí, je to jako bys jí nechtěla dát, když máš. Prostě říct, že není a nedá se nic dělat, není, i kdyby plakala dlouho. Moc na vás myslím, protože vím, jak je to těžké.
