Re: V kolika letech myslíte, že je dítě schopné zvládnout dlouhodobou nepřítomnost matky?

Monty, i když vůbec nevím nic bližšího o důvodech, které Tě vedou k rozhodnutí "někam daleko vypadnout", umím si představit, že je Ti hodně zle.
Nemyslím si, že jde o nějaké sobecké pohnutky. Naopak - asi máš pocit, že pokud neodjedeš, bude Ti možná tak zle, že bys synovi oporou nebyla, jen bys prostě zůstala "tady".
Můj názor je podobný jako u většiny diskutujících - vezmi syna s sebou!
8mi letý chytrý kluk pochopí, že mu nemůžeš poskytnout všechno, co by si on přál, nebo co by sis koneckonců přála i Ty pro něj. Pochopí, že si drahé encyklopedie o dinosaurech nekoupíte, ale půjčíte v knihovně. Daleko hůř by ale podle mě chápal, že maminka musí nutně (kvůli práci, zdraví, čemukoli) odjet na rok na dva pryč a že se uvidíte někdy o prázdninách.
Rok dva je pro osmileté dítě velká část života.
A myslím, že by bylo pro něj moc důležité a cenné vědět a pocítit, že bez něj (nebo od něj) nikdy neodjedeš. Ne proto, že on to nechce (to je jasný, které dítě by chtělo?), ale proto, že Ty chceš být s ním!
Ty ho máš ráda, on Tě má rád, chcete být spolu přece oba!
Rozumný se mi jevil návrh, odjet napřed na měsíc, připravit bydlení, podmínky, potom už vzít syna s sebou.
Také by asi nebylo dobré odjet tak daleko, aby byl problém setkávat se s otcem.
Tady mám jednu zkušenost , ale jde jen o známé, ne o blízké přátele. Rodiče se rozvedli, dceři bylo asi také kolem osmi let. Otec byl cizinec, snad Švéd, nevím přesně.Po rozvodu se vrátil domů. Dcera za ním lítala skoro o všech prázdninách, občas omluvili vě škole prodloužený víkend, v létě to snad bylo na celý měsíc prázdnin. Vypadalo to, že to docela funguje.
Ptala ses, v kolika letech dítě zvládne dlouhodobou nepřítomnost matky. Řekla bych, že až tehdy, kdy chce samo někam daleko "vypadnout".
Přeju Ti, ať je líp. Neoriginálně, ale upřímně.