Re: jaké jsou šance mladých lidí na vlastní bydlení?

Jiřko, ono to bylo asi tak: byla finanční instituce, která měla rozumný produkt pro klienta. Dojela jsem si na školení (ono musíš mít na každý pitomý produkt školení a když je produktů 10 a školení 100 km daleko a na 2 hodiny, docela to leze do času i do peněz) a získala oprávnění ho prodávat. Za rok ona instituce si produkt nechala pouze pro své vlastní poradce. A tak se to motalo pořád dokola. To nebylo o tom, jestli vyberu vhodný produkt pro klienta, ale o tom, co mi mateřská onstituce dovolí prodávat jako externistovi. A že fakt vím, o čem píšu!!

Navíc dobrý poradce jsi tehdy, když prodáš. Že někomu poradíš, to je sice hezké, ale zadarmo chleba v obchodě nedávají. Takže abych se uživila, musela jsem tvrdě makat a prodávat a prodávat. Když jsem pak nedostala provize (dostal je někdo jiný, podvedla mne Česká spořitelna), sekla jsem se vším a bylo vymalováno. Mám dneska výhodu: řadě věcí kolem financí dost rozumím, můžu klidně i poradit, dělám to jen omezeně, páč bohužel zadarmo.

Na super produkt nevěřím, produkty jsou dělané dost podobně. Fakt to bylo hlavně o tom, kde klient vůbec projde, aby úvěr vůbec dostal. Víc bylo případů, kdy neprošel a pak se hledalo další řešení, i když bylo třeba dražší.

Jinak pro mne to bylo tak: na první místě je klient a jeho požadavky. Zpracuju mu návrh tak, jako bycho ho dělala pro sebe. Na druhém místě byl opět klient, pak dlouho nic a pak opět klient. Přesto jsem nebyla dobrý prodejce, vítězili ti, co klientovi nakukali blbosti a prodali i životní pojistku babičce na smrtelné posteli. Oni byli kingové, já blbeček, co se snažil, aby to klient finančně zvládnul a přežil. I proto to už nedělám, prostě nejsem hajzlík, co myslí především na svou kapsu, to se mi fakt příčí.