Re: Na manžela se nedá spolehnout

Já nevím, jestli to je úplně o spolehlivosti. Spíš o komunikaci. Já zamykám, i když muž nese dolů věci do sklepa (s tím, že hned běží nahoru) a já jdu ven. Hloupé náhody jsou skoro pravidlo - ve sklepě narazí na problém, který je třeba ihned řešit, klidně tam stráví hodinu nebo zjistí, že nějaká surovina, se kterou ve sklepě počítal, chybí a vyrazí ji ihned koupit apod. Zatímco já uvažuju ve vztahu ke němu, tak on je prostě samostatná jednotka. Neuvažuje, jestli náhodou nepočítám s tím, že něco udělá, protože to sám před chvílí řekl (že to udělá). Já už s tím taky nepočítám a když chci, aby jeho jednání navazovalo na mé, tak mu to říkám tak dlouho, dokud si nejsem jistá, že mě vnímá a pochopil to. Občas to stejně nevyjde a muž mi naprosto klidně vysvětlí, že on MYSLEL a PŘEDPOKLÁDAL a diví se, že na to nenavazuju já. Že mi nic neřekl nepovažuje za podstatný, to mi přece MUSELO být jasný, že když tam nebylo to a to, že to musel jít koupit (pro mě však chybí podstatný článek řetězu, že já dopředu nevím, že to tam nebude). Jinak je to naprosto spolehlivý člověk a volá mi každé zpoždění a svůj pohyb. Jen se občas dost zásadně nepochopíme. Můj muž například nechápe, proč zamykám na dva západy, když on běžel jen dolů a hned se vrátil