Re: Utekly mi děti

Laďule... že odešly aniž řekly... bych byla přísná máma.

Muselo to být šílený, díky, díky, Andělům, Bohu, Osudu... že jste se našli.

Tohle jsme zažili párkrát, ale jednou to bylo fakt hnusný, jeli jsme domů z rekreační chaty co jsme si půjčili, děti šly ven, my se obouváme, najednou sjel ze střechy sníh a ty kusy ledu podtím.
Nikde nikdo.
Nebudu dramatizovat, děti šly rychle, takže byly v čudu, stopy žádné, bylo to zmrzlé, ale manžel tou lopatou šílel naprosto zoufalej a já jsem jen brečela a hrabala rukama. A když se děti našly, zase jsem šílela strachy o muže, protože se úplně psychicky i fyzicky vyrychtoval. Jen sípal.

Od té doby mne na chatu nezakrytou střechou nebo s nezakrytou terasou nedostanou a muže taky ne.

Azyl jsme našli v blízké chatě. Místo plánovaného oběda jsem do sebe lupla 4 koňaky, děti poslala ke stolnímu hokeji, manžela poslala do sprchy a pak do postele. Jeli jsme až večer... naprosto chápu ten šílenej pocit.