Dáňulo, měli jsme podobný případ v rodině, naštěstí to nebyla naše svatba. Maminka nezkousla, že na svatbě bude jiný blízký příbuzný, tak trucovala a nikam nešla.
V první řadě se přestaňte s přítelem hádat (ona je to trochu škola do budoucna, jak budete řešit podobné konfliktní situace). Sedněte si a v klidu si řekněte, jak byste si VY DVA svou svatbu představovali. A poté vystupujte navenek jednotně vůči ostatním, i vůči jeho mámě. Pokud bude vydírat, jasně jí řekněte: maminko, je to NAŠE svatba a rádi bychom si ji zařídili podle svého. Pokud bys tam nepřišla, bylo by nám to moc líto, ale pokud to vidíš takto, asi by se nedalo nic dělat.
Když se začne navážet do Tvé mamky, řekni jí "ale maminko (nebo jak ji oslovuješ, to je jedno), přece jsme se dohodli, že to bude tak a tak", případně v žertu "mamko, už nám to nějak moc organizuješ."
NEUSTUPUJTE v ničem, co byste sami nechtěli (pozvání hosta, kterého jeden z vás "nemusí" už je za čarou), NENECHTE V SI V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ DIKTOVAT a NENECHTE SE VYDÍRAT, i kdyby to mělo znamenat, že se tchyně urazí a na svatbu nepřijde. Buďte slušní, ale pevní. Napříště, pokud budete chtít fungovat jako manželé, by toto mělo být pravidlem - základní jednotka jste VY DVA, ostatní mají maximálně poradní hlas. 
Na druhou stranu, pokud je to jinak normální ženská, nediv se, že je celá říčná, když žení syna. Pokud to půjde, dejte jí nějaký úkol (což jste dali) a chvalte a chvalte, jak moc vám to pomůže, jak právě jen ona umí udělat ty dobré koláčky apod.
Počítejte ovšem s variantou (lidskou povahu neovlivníte), že se opravdu urazí, když nebude po jejím, a na svatbu nepřijde. Berte to tak, že není všechno ve vaší moci a že to je její problém, ne váš. Počítejte ovšem také s tím, že si budete muset všechno platit sami, i to, co bylo původně dohodnuté, že bude platit ona. Holt daň za samostatnost.
Držím palce, ať se svatba i následný manželský život vydaří. 
