Re: Jsou hodnější a klidnější jako miminka holčičky nebo kluci?

není to tak - mě spíš přijde, že první dítě bylo prostě náročný proto, že bylo první a my jsme toho spousta neuměli. Nedokázali jsme správně dešifrovat důvod pláče, uspokojit potřeby rychle. První dítko bylo taky nošenec, ale mě se po porodu zhroutila páteř, z porodnice jsem šla rovnou na neurologii, kde mi doktorka zakázala nosit dítě v rukách, doporučila si koupit šátek a mít ho navázaný celý den na těle a miminko do něj furt šoupat, abych minimalizovala zatížení zad (šátkem se váha rozložila líp, než jen na rukách - mimi mělo při narození 4 kg, za šestinedělí přibralo další 2 kg).
Druhé dítě bylo nízkoúdržbové - byli jsme schopný odhadnout její potřeby tak nějak mimochodem v zásadě dřív, než u ní vyvstal důvod k pláči. Dostávala včas jíst, nebyla nikdy v počuraný plínce, dávali jsme ji spát dřív, než se přetáhla... Prostě u ní už fungoval ten instinkt, co jsme tvrdě natrénovali s prvním dítkem... U třetího to předpokládám půjde podobně.

Paradoxně mi péče o druhé dítě zabrala daleko míň času, než o první. Se dvěma dětma jsem toho víc stihla, byla víc v pohodě, nestávalo se, že bych ještě ve 2 odpoledne byla v pyžamu a bez snídaně, totálně vyřízená.