Miminecko

Porod byl taky hruza ale pak jak se milinkej narodil, tak bylo vsechno zapomenuto. Chytlo me to v sobotu vecer v jedenact, do porodnice jsme jeli az kolem pul druhe, vsechno slo super, ale sestricka rikala ze je jeste cas tak kolem 7 rano by to mohlo prijit, tak jsme poslali chlapa domu jeste se trochu vyspinkat a v 6 prisel za mnou, ja jsem uz nemohla spat chodila jsem po cgodbe sem a tam, protoze jsem nemohla lezet mela jsem priserne bolesti v nepravydelnych intervalech, A tak jsem pentlovala zachod pokoj sprcha sestricka- rikala ze se pekne otviram, ze to pujde. Rano byla vymena perzonalu a memu telu to asi nesedlo, jiny styl kontroli i jednani a prestala jsem se otvirat a pak jsem prosila pana boha at mi pomuze, sestricku jsem presvetsovala ze to nezvladnu mojeho chlapa, no bylo to peklo, myslela jsem si jak to vsechno hladce neprobehne ale nase dite zadarmo nasvet neprislo, posledni 3 hodiny byli nejhorsi, mela jsem minutove stahy a nesmela jsem tlacit protoze jsem nebyla dostatecne otevrena. Pak o ctvrt na jednu po objede uz to konecne prislo, samotny porod trval jestli 5 minut tak to bylo hodne, to uz byla brnkacka, ale predtim jsem myslela ze to nedam. Uz jsi tu nejak jsem se rozepsala, co?