Věříte 100% svému partnerovi, nebo si necháváte zadní vrátka?

Je to tak. Jsem vdaná, dá se říct šťastně. Máme malého synka....ovšem nějaký čas po svatbě vyšly na jevo věci, o kterých jsem dříve nevěděla, náznaky tedy byli, ale byla jsem zamilovaná, tolerantnější, slepá.....
No nic, můj manžel je mamánek a tchýně šílená. Kdo nezná, nepochopí. Mamánci jsou kapitola sama o sobě, moje noční můra a mám to doma
Jinak je to úžasnej chlap, žádnej manekýn, ale sympaťák, je moc hodnej a má nás rád, chce pro nás to nejlepší...stará se, momentálně nás živí....
vždycky jsem ho obdivovala, měla k němu úctu a důvěru, ale všechno to nějak mizí, kvůli jeho matce, která se nám neskutečně motá do života...a i jiným věcem....asi nějaká krizovka po třech letech manželství....jsme jako na houpačce, chvilku jsme šťastná rodinka, mám ještě osmiletou dceru z předchozího vztahu.....někdy se pomalu rozvádíme. Dřív to nebývalo.
Ale to je jedno, o tom jsem psát nechtěla. Jde o to, že dřív měl mojí 100% důvěru, vůbec mě nenapadlo žebychom se mohli někdy rozejít, že by mě mohl podvádět, ublížit...teď už si to dokážu představit dost dobře. Nejen díky tomu, jak už se několikrát zachoval, co mi řekl...ale i díky rodině, příběhům, co tu čtu....také díky jeho kolegovi, na první pohled skvělému manželovi, který má tři děti a skvělou hodnou manželku...a on jí podvádí s jejich kolegyní a dokonce už uvažuje o rozvodu, zatímco jeho žena žije v tom, že mají skvělé manželství a jsou šťastní. Pokud dojde na rozvod, bude to pro ní hrozný šok...
Ještě, co se týče věrnosti...ve věrnostnijak moc nevěřím, když to vidím okolo sebe, nicméně člověk si tak nějak říká....ten můj je třeba jinej, i když vím, že není...je to přece chlap, ne?
No a ...v případě našeho rozchodu by byl scénář asi takový, že bych musela opustit náš byt, neb je napsaný na jeho matku, pomohla mu kdysi s hypotékou a podmíkou bylo, že byt bude napsaný na ni...a já bych na to žaludek neměla, být ve spolu v bytě a dožadovat se něčeho, když je původně jeho, byť jsme manželé...takže odcházím já s dětmi. Měla jsem svůj nábytek i byt, ten jsme prodala, peníze se tak nějak investovalido dovolených a bežného života a už nejsou. Manžel má asi 4 účty, firemní, osobní, na hypotéku a tak. Já jsem svůj účet zrušila a on mi dal přístup na jeden jeho účet, že ho kvůli hypotéce musíme mít, jelikož z něj odchází splátka, že je škoda, abych si platila další účet. Tak mám tedy s ním společný účet, na který mi posílá peníze na chod domácnosti+mám mateřskou+alimenty na holku. On má na účet také přístup a peníze mi může kdykoliv kontrolovat, vybírat, ztopit.
Takže kdyby něco, on je v pohodě, střechu nad hlavou, práci, ve které roste nahoru
No a já teď začínám uvažovat nad tím, že si začnu dělat zadní vrátka. Že si založím svůj účet, kde si budu šetřit kdyby se něco stalo, ať nemusím s dětma někam do azyláku nebo pod most, abychom měli nějakou startovací částku, aby jsme si mohli najít nějaké bydlení a měli z čeho jíst, než bych se oklepala (ano, až tak daleko naše krize došla)
Bez těchto úspor bych vlastně odcházela bez ničeho, můžu si vzít naší společnou výbavu bytu, ale co z toho....
Tak mě zajímá, jak to máte vy? Věříte vašemu chlapovi 100%? Věříte, že vás nikdy nepodvede? Neopustí? Děláte si také zadní vrátka a finanční rezervu, nebo to neřešíte? Sakra, má to někdo jaké já, nebo jsem se zbláznila? Nechci v manželství žádné lži a intriky ale myslím hlavně na děti....