Jsou vztahy často ve skutečnosti jiné, než se jeví na první pohled?

O tomhle tématu uvažuju už dávno, resp. na základě zkušeností, které se ve mě tak nějak "střádají".
Poslední dobou mám dojem, že spousta vztahů kolem mě nejsou takové, jak se na první pohled jeví. A i moje mnohé známé a kamarádky se mi v tom světle jeví jinak.

Dám příklad - dvě známé - občas si stěžovaly na manžely. Což někdy dělá každý, jenže připomínky, které k nim měly mi přišly dost zásadní, resp. mi přišlo, že s chlapem, co takové věci dělá se nedá moc spokojené žít. No já je poslouchala, někdy utěšovala...ale pak se mi často stalo, že najednou bylo jakoby všechno jinak, ony obrátily jako na obrtlíku a začaly ty své chlapy naopak hájit, jak jsou super, takže ve výsledku jsem měla špatný pocit z toho, že jsem se do téhle debaty nechala vůbec zatáhnout.

Postupně mi i docvaklo na základě dalších věcí - víceméně jsem začala mít dojem, že ze strany těch kamarádek to není tolerance, ani láska k partnerovi, nebo tím, že by měly vztah tak super.
Spíš mi došlo, že než láska je to spíš spokojenost s tím, že je chlap slušně zabezpečující živitel, prostě že ta dotyčná je ve skutečnosti spokojená se stylem života, který po jeho boku vede, nikoliv s ním samotným. A to druhé právě maskuje, zdůvodnuje a omlouvá a je ochotná lecos překusovat.

Po pravdě, už se s nimi nestýkám, protože jsem si připadala tak trochu jako duševní popelnice, navíc mi prostě ty jejich řeči časem přišly neupřímné, protože jsem do toho začala vidět.

Taky jste se setkaly s podobnými případy? Taky máte pocit, že dneska hodně vztahů je o má dáti a dal, že to není jen o lásce. A že kolikrát partnerky překousnou mnohé, když se jim to "rentuje"?