Školka - ach jo, už zase nemoci

Zdravím všechny, dneska jsme s velkou slávou odvedli tříleťáka se šestiletou ségrou do školky, oba se velice těšili. Poté, co promarodili oba skoro celý loňský školní rok (malá tahala ze školky co se dalo a malý to od ní vesele chytal) jsem byla naplněna optimismem, že letos to bude lepší. Ale tuším, že nebude a navíc, že to odskáče i mimino, Už dneska, první den, jsem se setkala s fest nachcípaným tříleťákem v třídě mého syna a dost jsem se opět nakrkla, zvlášť když jsem vyslechla rozhovor jeho maminy s učitelkou, kde se mamina ptala, jak se synkovi vedlo a učitelka prý dobrý, až na to, že má strašnou rýmu a kašel. Mamina jen pokrčila rameny a odvedla si toho unudlance do šatny, shodou okolností má skříňku hned vedle mýho, takže se převlíkali vedle sebe a ten její na mýho párkrát dost slušně zaprskal, takže tomu dávám tak 3 dny. Mamina neřekla ani bú ani mně ani malýmu, jako že by mu sdělila, že se pusa zakrývá. Prostě nic. Připadám si tady na vsi jak mezi bandou neandrtálců. V červnu tady proběhly 2 epizody spály a byla tady i hygiena, no bodejť, když je tady naprosto v režii rodičů, jak moc nemocné děcko dají do školky a učitelka neřekne ani půl slova. Vidím to tak, že pokud mi děti budou marodit víc než zdrávo, půjdu za ředitelkou a bude. To je fakt děs, mám pocit, že školky fungují už jen jako odkladiště nemocných děti pracujících rodičů, než jako předškolní vzdělávací zařízení. To aby se fakt člověk bál dát své zdravé dítě do té jámy lvové a přitom mým dětem se tam líbí a kolektiv jim prospívá.