Re: Občas jsem na větvi z manželovy nezodpovědnosti

nakonec jsem přišla na to, že je lepší nezasahovat, pokud se mě to přímo netýká np.: dokud neztratí věc, kterou si ode mne půjčil, dokud nezapomene naše zatím neexistující dítě někde kdoví kde atp., tak to prostě neřeším, už ho ani nelituju ani nepoučuju nic ... v opačném případě se to totiž vždycky sesypalo na mně, celý ten emoční dovětek spojený s nějakou takovou situací ... když to ignoruji, tak jediný na koho může být naštvaný, je on sám a z toho se snad i poučí (aspoň trošku) ... snažím se nedloubat do vosího hnízda

Pro dokreslení situace: už má 4 batoh, předchozí 3 mu ukradli, jeden někde zapomněl ... stejné je to se sluchátky (3-tí kus v pořadí) a také s mp3 a mobielm (taky 3-tí v pořadí), NEKECÁM!! ... zubní kartáček a hol.strojek si zapomene vzít na cestu vždycky (už mu to balím já a pak čekám, kdy zjistí, že to zapomněl a v ten moment předměty slavnostně předávám ) ...

Naštěstí, když to takhle sečtu, tak to vypadá hrozně, ale není to tak zlý, alespoň má nové věci, na rozdíl ode mne... já si něco koupím a vydrží mi to minimálně pár let (oblečení apod. je výjimka), to se dřív rozpadne na cucky nebo přestane fungovat, než by mi to někdo čornul

Jen závěrem, v něčem je to inspirativní: nelpět tolik na svých věcech (nemám s tím sice problém, ale abych byla fér, tak tohle pozitivum to má) ...