Re: Jaký je partnerský vztah s neslyšícím člověkem?

Deniso,
lide s "postizenim" jsou jinak uplne normalni lide a ja jsem trosku alergicka na takove ty generalizace typu, ze jsou "empatictejsi" apod. Fakt sorry, ale to neni realita.

Chabibi,
mam dve postizene deti (kazde jinak) a moje dcera je neslysici. Nastesti jeji ztrata sluchu neni tak velka, aby byla odkazana pouze na znakovou rec. Takze doma normalne mluvime, mame tedy ruzne pomucky a tak. Samozrejme se tedy pohybuji ve spolecnosti neslysicich, i kdyz dcera chodi do normalni skoly, kde je jedina hlucha. A tedy nesouhlasim s tim, ze "to neni zadnej problem". Neslysici svet je proste jiny a nevim, jak to presne vyjadrit, slovo "jiny" je asi nejvystiznejsi. Hele treba znam zenskou, co neslysi, ani nemluvi a ma tri deti, o kterych rika, ze jsou BOHUZEL vsechny slysici. Ona to vidi tak, ze s nima nemuze sdilet svuj svet plne. Ja si myslim, ze my jako slysici to asi nikdy nemuzeme uplne pochopit. Ovsem jak tu nekdo psal o tech cizincich, tak je fakt, ze muj manzel je cizinec, z uplne jine kultury a i po 14 letech, co jsme spolu, porad obcas narazime na neco, co nas oba prekvapi. A muzeme to brat jako neco strasneho a negativniho a nebo jako neco obohacujiciho. Snazime se o to druhe, ale co si budem namlouvat, ne vzdycky to vyjde... Takze do takoveho vztahu bych sla a otevrenyma ocima, neni to jen o nauceni se znakove reci(coz rozhodne neni otazka tydnu!).
A taky bych z praktickeho hlediska resila, zda je to u nej dedicne a jestli bys sla do vztahu, kde by potencionalni deti mohly potencionalne byt taky hluche. Ja vim, ze to neni vzletne, ale jsem praktik . Nakonec moje dcera to jednou bude resit taky, akorat ze z druhe strany...