Re: ka-neka

jo, je to. Ale myslím že to souvisí s tím, že děti prostě žijí přítomností. TEĎ je důležité jestli se mnou on/ona mluví, kamarádí, co bude ZÍTRA tak důležité není, protože pojem o časoprostoru teprve získávají. A další den to samé. Proto ty změny. Nás dospělé to frustruje protože si neumíme představit že by se takhle někdo choval k nám, děti zas až tolik ne, protože právě jim ten čas utíká jinak.
A to že by se měli kamarádit VŠICHNI je utopie. Musí k sobě být slušní, to jo, ale kamarádit.... ve 24 dětech najednou to ani nelze, musí být skupinky, nemůžou si pořád hrát všichni se všema.
Třeba s dcerou chodíme už skoro 4 roky (je jí 5) k jedné mé kamarádce co má stejně starého syna. Ti dva pětileťáci se spolu vůbec nekamarádí. Pozdraví se, půjčí si hračky, to jo, ale jsou natolik jiní že si spolu prostě nehrají, jeden druhého nezajímá...... stráví tam 2 hodiny každý sám a pak se zas jde domů..... a nemůžu ji nutit aby byla s ním kamarádka.