Syn nechce chodit ze školky

Můj tříletý synek je pravým opakem všech dítek o kterých tu píšete. Bydlíme pod MŠ, takže je na děti i na školku z občasných návštěv zvyklý. Tolik se tam těšil, že jsme týden před oficiálním nástupem museli odjet pryč, protože děti co chodili minulý rok už začali chodit do školky týden předem a my jsme mohli až od prvního září.
Je velice společenský a zatím jedináček. Miluje a vyhledává děti jakéhokoli věku, jen když jsou menší než dospělák. Sice jsme se i tak často stýkali s dalšími dětmi z okolí, ale je to pro něj pořád málo.
Když už konečně nastalo 1.9. byl tak nadšený, ráno vyskočil přes všechnu ospalost z postýlky bez problémů, sám se oblékl, napapal a utíkal do školky. S pláčem jsem odcházela jen já, synek ani nevěděl, že jsem odešla. Nejdřív jsem ho zkoušela vyzvednou o půl třetí, seděla jsem tam půl hodiny a pak to vzdala. O půl čtvrté jsem ho vyzvedla znovu a to až po odchodu posledního dítka. Druhý den jsem přišla až ve tři, další den až o půl čtvrté. Nemá smysl ho vyzvedávat dřív, než ze školky odejde poslední dítě. Včera při vyzvedávání trůnil na záchodě. Přišla jsem za ním "Baf, dáš mi pusinku?" Takovou "držkovou" jakou jsem od něj schytala jsem fakt nečekala. Musela jsem se jít z toho posadit a chytit dech. Doma jsme brečeli oba, já z jeho reakcí, on protože jsem ho odvedla. Vlastně pláče tak půl hodiny po každém příchodu domů, než se srovná a pak se teprve přijde pomazlit.
Myslím, že se mu doma věnuji dostatečně, hraju si s ním, čteme, zpíváme si, uděláme pro něj doma první poslední, ale to mu nestačí. Dětskou společnost a ten skvělý mumraj ve školce mu nikdy nenahradíme. Pro něj je to jistě skvělé, ale já ty hořké kapky od tříletého synka nějak nemůžu spolknout....