Re: Hodně dlouhé české slovo

toto sice není pro třeťáka, ale třeba pro někoho to může být zajímavé - cituji :

nejdelší české slovo

K mimořádně dlouhým slovům (a slovním tvarům) v češtině patří například tato:

nejnezapamatovávatelnější(ho) – 25 (27) písmen
nejneobhospodařovávatelnější(mi) – 28 (30) písmen
nejneosamostatňovávatelnější(mi) – 28 (30) písmen
nejnevykrystalizovávatelnější(ho) – 29 (31) písmen
nejnerestrukturalizovávatelnější(mi) – 32 (34) písmen

Dovedli bychom zajisté vymyslet i delší slova a jejich tvary. Například v knížce M. Těšitelové a kol. O češtině v číslech (Academia, Praha 1987, s. 118) jsou uvedena slova:

nejnezpravděpodobnostňovávatelnější – 35 písmen
nejzdevětadevadesáteronásobitelnější – 36 písmen.

Ale ani o těch nelze s naprostou jistotou tvrdit, že to jsou právě ta nejdelší česká slova, a Ústav pro jazyk český těžko může „uznat“ některé slovo za absolutně nejdelší, i když je o to čas od času žádán. Je pro to několik důvodů. Především nelze vyloučit, že někdo vymyslí jiná, stejně dlouhá nebo ještě delší slova. Pokud totiž mermomocí chceme, jsme schopni utvořit různá extrémně dlouhá slova tak, aby neodporovala pravidlům české slovotvorby a pravidlům ohýbání, a tvrdit, že jsou to česká slova. Ano, jsou, ale zároveň je nutno zdůraznit, že to jsou slova a slovní tvary utvořené uměle, tedy pouhé jazykové konstrukty. Taková slova jsou těžko vyslovitelná a mnohdy i obtížně srozumitelná. Ve skutečných jazykových promluvách, psaných nebo mluvených, jsou tím méně použitelná, čím jsou delší; jsou to jazykové kuriozity. Mohou být prostředkem recese a slovních hrátek. Spisovatel Stradický se například prohlásil za autora fiktivních knižních titulů Astrologie dutosvěta a Orba nejneobhospodařovávatelnějších polností.

Podíváme-li se do databází Českého národního korpusu, jak se skutečně užívá slovesa obhospodařovávat, najdeme pět výskytů (1x obhospodařovávali, 4x obhospodařovávaný). Není doloženo ani jediné užití záporné (neobhospodařovávat) a ani jedno užití přídavného jména nejobhospodařovávatelnější.

Také slovo čtvrthrst, sestavené ze samých souhlásek, je utvořeno podle produktivního slovotvorného modelu. Je dokonce možné si představit kontext, v němž bychom takového slova mohli užít, stejně jako si můžeme představit například kontext, v němž by mohlo být užito třeba slova čtvrtpravda – máme-li polopravdy, proč ne? Mluvíme-li v přeneseném významu o hrsti fejetonů či o hrsti právě publikovaných veršů, proč by nemohla vyjít další půlhrst – nebo čtvrthrst. Slovo hodnotíme jako možný okazionalismus. Mohlo by ho být eventuálně využito jako stylového prostředku humorného, právě pro jeho zvláštní, výlučně souhláskové složení. Svou délkou – jde o slovo devítisouhláskové – patří mezi „nej“ v češtině, ale stejně jako jiná dlouhá slova složená ze samých souhlásek má velmi omezené použití – kdo z nás někdy užil onoho známého „rekordního“ osmisouhláskového scvrnkls nebo kuriózního desetisouhláskového čtvrtsmršť?