Re: Dcera nechce k otci

Tak to vypadá, že malá fakt spíš žárlí. Já jsem vpodstatě v pozici "té druhé", mám tu zkušenost trochu z opačné strany. každopádně by měla nová přítelkyně dát oběma chvíle pro sebe. ono to člověka zpočátku občas nutí angažovat se víc, než je zdrávo. Prostě převzít automaticky všechny ty ženský role, ono toho je dost. Já od tý doby, co jsem zjistila, že nemusím být s dětma veškerej čas, co je máme my, tak jsem vpodstatě víc v pohodě. Ono ty chlapi to taky zpočátku hůř zvládaj, neuměj udržet absolutně žádnej režim (nemyslím tím vojenskej , ale takovou urřitou pravidelnost). Takže já jsem měla tendence mu pomáhat absolutně ve všem. Je to tak hodně i teď, ale už nemám obavu na večer vypadnout za kamarádkou, protože on to zkrátka nějak zvládne.
Pusu si před malou taky "nesmíme" dávat. teda ona se nám spíš smějě, ale když si dáme pusu, musíme ještě opusinkovat oba i jí, jinak žárlí.
Ještě jedna věc - fakt doporučuju vydržet a malou mu dávat. My máme děti častěji, než jak je to u vás a malá vždycky od nás nechce k mámě a od maminky k nám. Občas dojde i na brek. Vpodstatě vždycky jí chvíli trvá ta aklimatizace. Ale vím, že kdybysme měli děti míň, než teď, rozhodně by neměli s tátou tak úžasnej vztah, jakej maj. Zvykají si u nás vždycky tak dva dny, třetí den dobrý, čtvrtý super a pátý od nás nechtěj. Když nebudeš dcerku tátovi dávat, budou ty vztahy na houby.
Asi by měla nějak pochopit, že nová partnerka nenahrazuje její místo v tátově srdci.

Jinak - je naprosto super, jak to zvládáš, jak o nich píšeš . co já bych dala za to, aby ta naše ex byla taková...